Zdůrazňuje se, že po zastavení těžby se stav dolů rychle zhoršoval. Příští obnovení těžby době konjuktury a zvýšených cenách rudy bylo tedy velmi obtížné a téměř nemožné. Kritizuje se zde také plundrování dolů, když se vytěží pouze zajímavé části a zbytek se nechá svému osudu.

Většina cen je uváděná ve florinech – fl., ale na obrázku 1880-1.jpg se však objevuje převod na koruny. Udaný kurz je 74fl. / 1000KČ . Lze se domnívat je vzájemný kurz obou měn nebyl stálý a také stanovení hodnoty koruny je problematické – 400KČ (30fl.)/měsíc byl tehdy pěkný plat.

Zajímavá je i stránka 1928-15, která mezi jiným udává náklady na dynamit. Uvádí hodnotu 355 681,25KČ za 5 198,26kg dynamitu v roce 1927

Jenom menší pozornost je věnována dalším nákladům.

Je zajímavé, že v ekonomice některá témata úplně chybí. Zařadil bych sem například převod majetku dolů, včetně vypůjčených 20 000 fl. do anonymní společnosti v Bruselu v roce 1915. Následující majitelé to neměli snadné, protože převzali doly ve špatném stavu a navíc povinnost zaplatit tento dluh. Není nikde zmínka o přetahování horníků do jiných dolů například do Příbrami, o stálé hrozbě stávkou, o důlních neštěstích a jiných ekonomicky negativních vlivech.

3. Technická témata

se spoustou odborných výrazů.

Opakovaně se znovu a znovu řeší problém čerpání vody. Náklady na toto čerpání výrazně zvyšovaly celkové náklady dolů. Uvádí se technické podrobnosti čerpadel, přechod z pístových čerpadel na korečková a naopak. Řeší se také otázka jejich pohonu. Posuzuje se možnost propojení většího množství dolů, odvedení vody do centrální jímky a nasazení čerpadel s velkým výkonem.

Technické zařízení je velmi rozdílné podle toho, ze které doby dokument pochází.

a.) Čerpání vody

pára s vlastním uhelným dolem pro parní stroje. Výkon parního stroje se dvěma kotly byl 20 koní.
elektřina. Výkonná centrální elektrická čerpadla. Text pouze popisuje možnou variantou a není jisté, zda se někdy tato čerpadla instalovala.

Nutný příkon pro motory čerpadel je 293 koní = 220 kW, 20 hodin denně

Celková spotřeba je 121 917 kWh – měsíc Ceny elektřiny nejsou zmíněny.

b.) Doprava (fedrování) materiálu. V textu je opakovaně zmínka o dopravě rudy ve vodorovném i svislém směru. Část dopravní techniky pro rudu byla v tak špatné stavu, že se nesměla použít pro dopravu osob.

Parní stroj mohl střídavě zastat obě funkce, přepínal se posunem řemenice.

c.) Další technické problémy – je jim věnována omezená pozornost.

4. Úřední zpráva z roku 1928

1928-1.jpg až 1928-16.jpg

pro Olověný a zinkový a důl Všech Svatých (Algemeine) ve Vrbicích u města Stříbra a důl Adalberti.

Pro svou komplexnost je tato zpráva kvalitním zdrojem informací. Překlad je obtížný pro řadou odborných výrazů. Pro tento účel doporučuji oslovit důlního odborníka.

Tato zpráva zřejmě hrála velkou úlohu při rozhodování a pokračování těžby v roce 1928.

Začíná soupisem použitelných objektů, popisuje jejich polohu a stav. Po počáteční historii a inventurní části zprávy s řadou rozměrů v metrech a dokonce centimetrech, uvádí hospodářské výsledky dolů. Jejich náklady, hospodářský výsledek, rozsah těžby a další podrobné údaje. Obsahuje několik tabulek s rozpisem dovedeným až na desítky korun.

Má tyto části

Historie:
Geologické podmínky na dole Allerheiligen
Lokalita jámy (Ortslage der Grube)
Vlastnictví (Besitzverhältnisse)
Majetek (Grundbesitz)
Budovy a stroje v Adalberti

Tato zpráva zřejmě hrála velkou úlohu při rozhodování a pokračování těžby v roce 1928.

5. Ostatní témata.

Patří sem například nabídka firmy Eduard. J. Bitner, královský dodavatel v Praze, na prodej doplňků k uniformám. Není tam uvedeno žádné datum, ale podle ceny ve florinech lze očekávat, že se jedná o 19 století, maximálně o začátek 20 století.

Velká část nabídky je označena kladívky jako vhodná i pro horníky. Nabídka se skládá prýmků, emblémů a dalších nesmyslů z pravého zlata, šňůr a střapců z pravého hedvábí, jinak nepoužitelných šavlí pro přehlídky a jiných kouzelných věci.

Zajímavé je, že vybavení pro běžné horníky je kvalitní, je na úrovni vybavení pro tehdejší státní úředníky.

6. Překlad odborných slov

Tytéž objekty jsou v německém textu označeny různým názvem. Názvy pro totéž se střídají podle autora a podle doby vzniku dokumentu.

Zeche – důl jako hospodářská jednotka. Někdy lze přeložit jako Akciová společnost. Často je toto slovo použito pro důl jako místo těžby. Překládáno slovem důl nebo cech, podle kontextu.

Stollen – překládáno většinou jako štola, jinak podle kontextu.

Erdstollen – podobně jako Stollen

Gang – z německého „gehen“ prostor k pohybu v dole. Často je použit jako součást názvu dolu. Překládáno jako důl, štola nebo chodba podle kontextu.

Lauf – německy chodba, běh, pohyb. V textu se vyskytuje jako část Gangu. Překládáno podle kontextu.

Schacht – vyskytuje se převážně ve významu svislá šachta. Objevuje se však i jako hospodářská jednotka.

7. Překlad názvů dolů a jejich částí

Kde je to vhodné, je použit český název, někdy s německou verzí v závorce.

Někdy to však není přínosem. Například Frishglück je v češtině problematický a většinou se nepřekládá. Náhrada jména Andreas za české jméno Ondřej může být matoucí atd.

1776 Původní obsah v dodaných podkladech

Geologická stavba rudného revíru města Stříbra

Tektonika a morfologie

Řeky, doprava a energie

Pozemky a osady

Podoba těžby v revíru města Stříbra

Využití rud z revíru města Stříbra

Výstavba a demontáž

Těžba a ceny kovů

Odhad rudných žil

Úprava revíru města Stříbra ne z pozice horníků, ale obchodníků

Rudné žíly v revíru města Stříbra

Průběh, dislokace a porušené zóny

Metalizace

Rudné žíly ve Stříbře: Prokopská dědičná štola a Boží požehnání Flachentrümmer Johannes starší Johannes mladší Gottfriedigang Dědičná štola Barbara Dědičná Michael v odkazu Boží Naděje Štola Hraběte Rudolfa Dlouhá žíla – čerstvé štěstí Spodní dlouhá žíla Horní dlouhá žíla – čerstvé štěstí Kasimir a Aloisie Antoni Anton de Padova Nový Prokopi

Prokopi Erbstollen und Reichen Seegen Gottes Flachentrümmer Johannes der Ältere Johannes der Jüngere Gottfriedigang Barbara im Erbstollen Michael im Erbstollen Hoffnung zu Gott Graf Rudolf Gang Langenzug- Frischglück Unterlangenzug Oberlangenzug- Frischglück Kasimir und Aloisia Antoni Anton de Padua Neu- Prokopi

Noví Všichni svatí a Francisco Svatý Jan na poušti Adalberti Ignác v Isabelském údolí Důl boží vůle Barbara, Josef a Anna Magdalena u města Marie pomocná v červeném mlýně Marie pomocná v Kreinbachlu Štola u Häringova mlýna Štola Urban Evangelista Michael Mariina žíla Žíla naproti štole Marie

Neue-Allerheiligen und Francisci Johannes in der Wüste Adalberti Ignatzi im Isabellental Goodwill Barbara, Josef und Anna Magdalena bei der Stadt Maria Hilf bei der roten Mühle Mariahilf am Kreinbachl Häringsmühlstollen Urbanstollen Michaeli am Evangelist Mariengang Maria Gegendrumm

Evangelista Navštívení Panny Marie Judas Tadeáš Florian I, II a III Amalie Gyrnarevír Ladislav Nové štěstí Ferdinand revír Kladruby: Důl Jakobi Důvěra v Boha, Cecílie Korona Dickenschlag Prokopi Kšice Doly mimo tento rudný revír Sfalerit 1893 Produkce Sfaleritu Sfalerit jako výrobní faktor v rudných dolech ve Stříbře Otázky týkající se Neugewältigung Frischglück-Oberlangenzug

Evangelist Maria Heimsuchung Judas Thaddäus Florian I, II und III Amalia Gyrnarevier Ladislaus Neuglück Ferdinand Kladrauer Zentralrevier: Jakobizeche Trau auf Gott, Cäcilia-Korona Dickenschlag Prokopi Kscheutz Gruben außerhalb des dieser Erzrevier Zinkblende 1893 Zinkblende Produktion Zinkblende als Betriebsfaktor im Mieser Erzrevier Fragen zur Neugewältigung Frischglück-Oberlangenzug

1776 Budoucnost těžby rud ve Stříbře, těžba a ceny kovů

Pokud zkoumáme důlní průmysl od počátku procesu, a tedy přibližně dvě stě let, stejně jako dřívější minulost a vezmeme v úvahu tektonické podmínky, vidíme jeho neustálý rozvoj a pokles, jeho neustálé kolísání. Nepochybně velká rudná oblast s nesčetnými, částečně horšími, částečně kvalitnějšími koridory, kterou příroda sama podporuje svými hlubokými údolními úseky s dobře rozvinutými silničními sítěmi již od věků, příznivým železničním spojením a přesto neúměrně nepravidelným vývojem. Od období s velkým rozvojem následnými dlouhými obdobími nečinnosti, oblast nikdy ve skutečnosti nedosáhla svých skutečných možností, až do současnosti. I když můžeme vysledovat tato někdy krátká, jindy dlouhé období rozkvětu až do jejich vyčerpání, na jiných místech nálezu rud, dříve či později mělo město Stříbro také dobré podmínky.

Optimističtí znalci 70. let 19. století, Pošepný, Reust, Peitner von Lichtenfels a další, jejichž úsudek byl považován za nevyvratitelný až do začátku poválečných období, to však považovali za významnou výhodu do budoucna. Ačkoliv zdůrazňují, že tento nedostatek skutečné doby rozkvětu těžby současně zabraňuje vyrabování žil a prozatím viděli příčiny v silné fragmentaci majetku, v častých historických otřesech (husitské nepokoje, třicetiletá válka atd.) a prokovali světlou budoucnost pro Stříbro s ohledem na modernizaci těžebního průmyslu Dr. Schmidt naproti tomu tvrdí, po pečlivém zkoumání starých spisů, že studie, kterou vypracoval především na základě ekonomických úvah, to nepotvrzuje.

1896

I když se na oba názory dívám s velkými respektem, nedokážu se plně připojit ani k jednomu ani k druhému názoru na rozvoj hlubinné hornické oblasti. Jednalo se pravděpodobně o kombinaci několika okolností, které způsobily nerovnoměrnost rozvoje těžby. Pravděpodobně se jednalo o následující a to silnou roztříštěnost vlastnictví a nemožnost dosáhnout spojení obchodů

1896

Manažeři a státní zaměstnanci jsou jmenováni přímo před oběma svazy. Oba mu musí dát pokyny k rozhodování. Dodací smlouvy nad 5000 fl. jsou splatné pouze tehdy, jsou-li podepsány oběma stranami. Těžba a uspořádání a musí být na dolech co nejjednotnější. Fakturace se provádí společně a zahrnuje všechny náklady a výnosy. Zisk a ztráta spadají do stejného souboru, ale mohou být libovolně používány libovolným odborem. Nové investice jsou prováděny společně, ale jsou zúčtovány společností, kterou vlastní. Za společnou práci se však platí podle předepsaných pokynů. Polovina zbývající částky musí být po rozpuštění zaplacena druhému cechu (dolu -Zeche). Úmluva je platná po dobu 10 let do 31. prosince 1906, ale každá z obou společností ji může vypovědět s roční výpovědní lhůtou. Po ukončení Úmluvy budou zbývající aktiva rozdělena na polovinu. Spory řeší dva rozhodci, z nichž každý určí jednoho. V případě nerozhodného výsledku rozhoduje rozhodčí, zvolený dvěma rozhodčími. Jak správně deklaruje Dr. K. Schmidt, ovlivňují ji výkyvy ve světové konjunktuře. V přiloženém diagramu jsem graficky znázornil kolísání burzy (londýnská burza cenných papírů ve zlatých librách šterlinků, za hrubou tunu – 1026 kg) a je zobrazeno otevření nebo zastavení provozu jednotlivých úseků pro přehledný přehled.

Stav rudných žil

Slovo Absätzigkei znamená chybnou distribuci mineralizace v rudě nebo jiných zajímavých těžených nerostech.

To, že rozlámanost rudných žil ve Stříbře, dislokační zóny a poruchy štol měly významný dopad na ziskovost těchto rudních oblastí. Je nepochybné, že by to pravděpodobně mohlo být v důsledku nepříznivé shody okolností v určité době, kdy by společnost byla dobře aktivní, mít za následek relativně nízké ceny. Zvláště když, někdy a ne zřídka, nejen o žílách ale také o zlikvidovaných zónách rozhoduje spíše dobrý obchod, než těžba. To vedlo k tomu, že takové zóny, pak byly demontovány, kvůli namáhavosti prací pro udržení jich naživu, a jejich nové otevření bylo nemyslitelné. Výsledek? Když ceny olova šly opět nahoru, musely se obnovit přípravné práce, které obvykle trvaly tak dlouho, že byla zmeškána příležitost k získání příznivějších rezerv.

Úprava revíru města Stříbra, ne z pozice horníků, ale obchodníků.

Pokud vezmu tento bod odděleně, i když to zní nepravděpodobně, je to ten faktor, který přivedl doly k zastavení těžby. Dnešní komerční svět je nastaven na provoz v krátkodobém horizontu, tj. s nejrychlejším obratem investovaného kapitálu k návratu investic. Tak tomu může být i v jiných odvětvích, i když jsou stejně, jako těžební průmysl v ekonomických podmínkách aktivní nebo pasivní. Uhlí nabízí téměř stejné relace. Odlišuje se však s oblastmi dolů a zejména kurzy. Text navazuje na předchozí stránku. Srovnává uvedené dva doly s ostatními a srovnává jejich ekonomiku. Hodnotí současný výhled a má výhrady k nynějšímu stavu. Chci jen uvést dva případy. Již více než 100 let oni dokázali udržet obě pracovní šachty Frishglück a Oberlangenzug ve výborném stavu a ani neprošli tvrdou krizí, jak ukazuje graf křivky. Veškeré práce na přípravě a údržbě v těchto dvou dolech spadají daleko do raných fází jejich existence.

Hlavní obsahem je seznam a stručný popis štol, od Reichensegengottes přes dislokaci se nalézají:

-Boční štola (Liegengang), nachází se ve štole Reichensegengottesgang

-důl Johann starší (Johann der Ältere) v dědičné štole Erbstollen východně od Reichensegenu. Ještě v roce 1810 byl nazýván Jan Nepomucký (Johannes Nepomuci).

-sutiny 90 m východně od Reichensegengottes

-důl Johann mladší (Johann der Jüngere) se skládá ze dvou sutinových ploch

-důl Gottfriedi 120 m východně od Reichensegengottes

-důl Barbara

-důl Michaeli

-důl Boží naděje (Hoffnung zu Gott)

-důl Horní dlouhá žíla (Oberlandenzug)

-důl Eleonora

-důl Hrabě Rudolf (Graf Rudolf)

-důl FrischGlückauf, obvykle jenom Frischglück

-důl Nejsvětější Trojice (Heilige Dreifaltigkeit)

– Barytový důl u Frischglücku. Ze šachty Kluftschlag přes šachtu Dreifaltigkeits byl průchod do 185m vzdálené šachty Frischglück. Spíše, se může jednat o bývalý důl Galli Maximilian Tagverhau. Tyto šachty jsou vesměs připojené přes barytový důl k Erbstollen.

-důl Dolní dlouhá žíla (Unterlagenzug)

-důl Antoni Verhau I. a II., 550 m jižněji

-štola Gottwil , na pravém břehu řeky Mže 200 m západně od Reichensegengottes

-štola svaté Barbory (Barbarastollen), 100 metrů západně od Gottwil.

-štola Josef II, od 1779 se nazývá Mariahilfestollen. 100 metrů západně od Babarastollen

-štola Sv. Anna ze Stříbra, dříve Svatý Jan Nepomucký

-štoly v parku, celekm 4, bez podstatného významu

Severní revír ve Stříbře (Nordrevier in Mies)

-Severní revír dolu St. Prokopi, 700 m jihovýchodně od Kšic (Kscheutz).

-Průzkumná šachta Unolla, šachta cca 150 m severně od obce. Údajně galenit a chalkopyrit.

-Průzkumná šachta St. Peter, severovýchodně blízko kostela, křemenná žíla se stopami olověné rudy

Východní revír ve Stříbře (Ostrevier Mies)

– štolaMarie (u Michaela), nad elektrárnou dolu Unterlangenzug se dvěma stavbami. -důl naproti dolu Marie, průzkumná štola bez nálezu rudy na opačné straně řeky Mže. -důl Evangelista Michaeli, 350 m východně od Unterlangenzug. zjevně starší doly Michaeli-Francisci-Leopoldi-Clemens- a Rafael -důl Evangelista, 200m východně trojúhelníková stavba Johannes Evangelist. Nad štolami Neujahresgang a Vincenti. -Neznámá šachtana křižovatce cest Sulislav a Swina, Oberlagenzug ve Stříbře. -štola Judas Tadeáš, naproti drtiči elektrárny. -štola Navštívení Panny Marie, nad jezem pro drtič. -štoly Floriani: I.,II.,III.,IV.,V. uvnitř náhonu elektrárny Florian -štoly Amalie I.,II.,III.,IV.,V., naproti štolám Floriani na levém břehu řeky Mže.

Revír všech svatých (Allerheiligen Revier), západně od Stříbra

Gyrna – revier

-štola St. Laurentius (Svatý Vavřinec), ve výšce Gyrny 50 metrů jižně od průseku. -štola St. Benedictus (Svatý Benedikt), jižní pokračování sv. Vavřince, trochu více na západ. – štola St. Anna im Gyrna (Svatá Anna v Gyrně), odnož Benedikta směrem na východ -štola St. Isidäus (Svatý Isidus),odnož Benedikta 30 metrů na západ -štola St. Vincentius (Svatý Vincent), rovnoběžný tunel s Benediktem, 80 m západně -štola St. Andreas (Svatý Ondřej), 200 m jihovýchodně od sv. Benedikta -jáma barytová u Ondřeje. Je zde několik nálezů živce.

Pokračuje Gyrna – revier

-štola Kasimir (Kazimír), asi 450m severovýchodně od Gyrnasignálu. Poslední záznam kolem roku 1905. (Frischglückgang). -štola Aloisia (Alojzie), společná štola s Kazimírem, odbočí proti jihojihovýchod. -štola Horní Ladislav, v prohlubních propadlin a zhroucených štol. -štola Dolní Ladislav, štola s žilkami a odžilkami u Höllmülle, u dolu Horní Ladislaus. -štoly v Höllbachu, západně od budov (Krimhäuseln). Propadlé štoly. Stopy bývalé budovy. -štola Ferdinand, propady naproti Höllbachstollen s haldami ukazující očištěný materiál. Několik propadů a jasně rozeznatelná stavební činnost. -štola Neuglück, poškozený tunel východně od Ferdinanda. -štola sv. Ondřeje (St. Andreasstollen), severovýchodně od budov (Krimhäuseln) je východ štoly. 40m severovýchodně z toho stará větrací šachta. -Höllbachova trhlina (Höllbachespalte), spára, asi 215 m jižně od místa, kde trasa protíná Bach.

Revír Kladrau (Kladraurer Revier)

1. Důl sv. Jakuba (St. Jakobizeche) : Pod městským parkem v Kladraurer, na svahu hluboký propad. 2. Důl Důvěry v Boha (Trau auf Gott): 400m severně od Kladrau vedle Saubachel. 3. Korona: na pravé straně Saubschels 300 m pod vyústěním štoly Trau auf Gott 4. Korona – pokračování dolu na opačné straně: naproti šachty Korona jsou stopy bývalého vyústění štoly a malé haldy.

1. St. Jakobizeche: 2. Trau auf Gott: 3. Korona: 4. Korona gegentrum:

-jáma Cecílie, zavalené ústí, malá halda

-Dickenschlag u cesty z Kladrub do Skapců. Prochází mezi křemeny, nalezeny velké krystaly křemene. Od roku 1925 uzavřena.

Odlehlá ložiska a rudné doly.

Mimo rudnou oblast ve Stříbře, zde byly 2 rudné doly s dobrými výsledky.

-důl Guratin (Manesman) pro olovo a zinek.

– důl Charlotta v Czarlowitz (Giesches Erben) pro zinek.

Další rudné naleziště.

Především Ortotschiner Wald, Stelka u Kscheutz, Eisehütl, Buschau u Pitlau. Roslovitz a Mülova. Tato druhá stavba dala v roce 1787 první výnos s 15 fl. na Kux (podíl, něco jako akcie). Od této doby pokračuje výstavba těchto již zmíněných dolů, z nichž některé byly znovu oceněny, a je nadále zaměřena na obchodní konjukturu a ceny tohoto kovu. Erární Prokopi Erbstollen byl prodán majiteli dolu Johann Baptist.

1796 město Stříbro, důl Prokopi a důl Jan Baptista

Nahoře je razítko Ústředního ústavu geologického. Text je doplněn dalšími přílohami, na něž se odvolává. Vzhledem k množství překlepů a odborných slov je bez příloh téměř nesrozumitelný

1794 Základ a Seigerriss (Seigerschnitt )

Seigerriss , Seigerschnitt , je zastaralý výraz pro vertikální řez dle normy DIN 21901, použitý v minerálním Risswerk horizontálním rovnoběžném průmětu na svislé rovině, jejíž stopa je uvedena v plánu. Kolem města Stříbra se rozprostírá olověný revír, v blízkosti toku řeky Mže, je ústí štoly sv. Procoppi k.k. Erbstollen a dolu sv. Johanna Baptisty a bohatá štola Reichenseegengotteszeche. Královská štola Procoppi k.k. Erbstollen vede od vyústění přes příčnou skálu k bodu A kde je pískovcová skála a za ní přichází bohatá štola ReichesSeegengottesgang.

J. A. Bleidel, Stříbro 30. května 1780

Důlní místopřísežný úředník

Kopie z roku 1794, od Erasmuse Pschorna, dúlního praktikanta

Stříbro 19. únor 1976

G – štola

K – Dislokace

S – Písečné pruhy

Nová Prokopská štola (Neu Prokopi)

Když byl v roce 1731 znovuotevřen důl Neuprokopizeche, byla zde již 3 000 metrů dlouhá řada propadů (pingen) a 520 metrů dlouhá štola z dávných dob. Jak daleko je štola na jih průchodná, nelze s jistotou určit. Ještě stále viditelný propad je asi 7 m pod myslivnou bývalého cechu ve Stříbře. Šachta (Tagschacht) byla 145 m od ústí tunelu, větrací šachta další 640 m. Šachta měla být 180 metrů hluboká, z čehož 6o m patřilo ke štole. Důl byl stále na Kleinbachelu. V důsledku naprosto nedostatečného výkonu (skromný očisťovací komplex na říčce Aulowa a vodní elektrárna o výkonu 10 koní) měl důl Neuprokopi jako jeden z prvních rudných dolů ve Stříbře parní energii, ale to mělo vést k tomu, že zařízení z dolu Posepnis bylo opět odstaveno. Bylo nahrazeno hřebenovým kolem s tažným zařízením v tunelu. Ukončení operací proběhlo v roce 1886, údajně v důsledku rozbití řady zubů v hřebenovém kole, čímž se důl zastavil zatopením, protože náhrada nemohla být včas vytvořena. Říká se, že hlavním šéfem (Hauptgewerke) byl obchodník Seifert ze Stříbra.

Nový důl Všech svatých s dolem Francisci (Neuallerheiligen mit Francisci)

Stejně jako u většiny dolů, byli u dolu Všech Svatých (Neueiheiligen ) vyraženy i starší štoly. Jako u dalších zakreslených dolů, je zde 600 metrů dlouhá řada propadů (pingenzug ) na mapě z roku 1779, jak dodnes můžeme vidět. 400m štoly Všech Svatých ji zdvojnásobuje a tím jasně ukazuje existenci dvou velkých propadů. Důl existoval od roku 1700. Roku 1810 dosáhla štola ke štole Všech svatých délky 400m (Allerheiligenstollen) s délkou 400 m. Připojení štoly Francisci k severní štole (Mittenachtsgange) zdá se, že bylo dlouhé 92 m. Není známo, zda byly tyto dvě štoly někdy propojeny. 160 m západně od štoly Všech svatých – Allerheiligenstolle (Nová štola Všech svatých – Neuallerheiligenstollen). Východní štola (Morgengang), byla stará denní šachta (Tagschacht), která dosáhla na úpatí údolí o 29 m dále na přední nebo dolní části technické šachty Kunstsschaft.

štola Marie Pomocná u Kleinbachelu (Maria Hilf am Kleinbachel), zaražena roku 1779. Jsou uvedeny dolní štola (untere Stollen) a 2 propady (Schurfpingen). Roku 1810 vyústěny ven asi 100m od jednoho propadu (ping). Uvedeny pod společným cechem. Obsah rudy není znám.

štola u Häringových mlýnů (Häringmühlstollen), Zkušební štola, z níž dodnes nic nezůstalo.

Urbanova štola (Urbanstollen) z roku 1810. Ražena 45 m směrem nahoru. Dnes neprůchodná. Obsah rudy není znám. Horní Häringmühlstollen je níže než Allerheiligenstollen. Jižní Urbanstollen je neprůchodná a okolnosti nejsou známé. Není k dispozici žádná mapa.

důl Michael Evangelista (Michaeli am Evangelist)

Otevřen přes dislokaci na jihozápadě, pokračuje 250 m úzkou štolou na jih, udělá zatáčku vlevo a pokračuje 140m podle starých propadů (obertagepingen). Zvýšená konstrukce je pouze v délce 120m. Je opakovaně poškozen silnými dislokacemi, které způsobují velké potíže při vyrovnávání.

Mariina štola (Mariengang)

Dříve pravděpodobně horní Michaeligang. Dr. Schmidt jej označuje jako kousek štoly od Michaeliho, ale s jeho názorem nemohu souhlasit. Mariengang je vedena dvěma štolami spojenými spojkou (Gesenke ), jejíž délka není známa. Spojka se nachází asi 3 m za horním ústím štoly. Zdá se, že spodní štola pomáhá řešit problém vody.

Štola naproti štole Marii (Maria – Gegentrumm). Gegentrumm je štola na opačné straně např. řeky. Štola je dlouhá 40 m, málo rozvinutá s omezenou těžbou olova. Nalézá se trochu jižně na levém břehu řeky Mže.

důl Evangelista (Evangelist)

Téměř nic o něm není známo. Také jediná dostupná mapa není jednoznačná. V roce 1810 se objevíla 100m dlouhá řada propadů (pingenzug) a dvě chodby (Läufe). Šachta je zděná a je poškozená. Nachází se v severní části bývalého statku. Šachta se posunula dolů asi o 60 m a odkryla 2 chodby. První jde 49 m na jih, druhá chodba jde 35 m na jih a 13,5 m na východ. Pošepný také zmiňuje další 104 m dlouhý křížový překop (querschlag), který naznačuje dva sesuvy. Jáma Evangelista je nepřístupná.

Navštívení Panny Marie (Maria – Heimsuchung)

Na levém břehu řeky Mže (Mies) nad „Hammerem“. Štola je umístěna v tenké křemenné žíle o délce přibližně 73 metrů a pravděpodobně mířila na další Severní žílu (Mitternachtsgang), která se nacházela nad Zelenou skálou (Grünstein). 12 m za otvorem je vyústění s prohlubněmi zaplněnými vodou. Mapa není k dispozici.

štola Judas Tadeáš (Judas Thaddäus)

Je známý již v roce 1810, ale nebyl zcela postaven. Dnes neprůchodný. Je umístěn na žíle v zelené skále (Grünstein). Nahoře, směrem na východ, se zakousl do cca 50 cm silné křemenné žíly, která proniká ve směru proti dolu Evangelistovi. Říká se, že Judas Tadeáš je propojen Michaeli-Evangelistou, což není pravda. Ovšem původní úmysl byl o propojení těchto lokalit.

štoly Florian I., II., III.

Na pravém břehu řeky Mže. Štola Florian I. je úplně propadnutý. Štola Florian II. je v náhonu ke mlýnu – Mühlgraben) je vzdálen 50 m a je následován dvěma spojkami, které jsou naplněny vodou. Zdá se, že tyto dislokace byly několikrát prohledány, aby se žíla rudy se znovu našla. Pokusné trasy jsou přemístěny.

Štola Florian III. je snadno průchodný, je dlouhá přibližně 130 m, dostane se sem ve stejné zóně poruchy jako štola Florian II. (NNO-SSW), sleduje ji, zatímco o pár metrů dále dosáhne druhé zóny poruchy, aniž by jí procházel. Tyto chodby samozřejmě musely dosáhnout zónu poruchy. Podle Pošepného měly všechny tři štoly velmi kvalitní stříbrnou rudu.

štoly AmaIie I.,II.,III.,IV.,V.

Zkušební štola naproti Florianu. 120 m zarovnáno a někdy s příměsí olověné rudy. Také tato chodba byla ztracena do prasklin. Na povrchu množství propadů. Kvůli větrání byli vyraženy komíny v lese.

Revír Gyrna (Gyrnarevier)

Drtivá většina chodeb jižního revíru Gyrna (Gyrnarevieres ) byla postavena před třicetiletou válkou, ale poté již nemohou být zpřístupněna. Žádná nová zpráva nenaznačuje nový rozvoj štol Laurentius, Vincenti, Isidäi, Benedictus a Anna. Pouze štola Andreas byla opět později uvedena do provozu, pravděpodobně jsou to štoly, které se v současnosti nazývají Ferdinand I. Řady propadů (pingenzüge) se objevují již zakreslené na mapě z roku 1810, a jsou dodnes znatelné. Jsou však zaregistrované pouze na šachtě Benediktus a to v cca v 40 m úseku.

Město Stříbro a kovovýroba

Pokud toto téma uvedu ve svém příspěvku, je to pouze výroba v příloze, protože se jedná o ekonomickou zprávu a s ohledem na posledních několik let, v nichž se město Stříbro dostalo do stavu klidu. Vlastně, toto téma je pravděpodobně mnohem blíže obchodu s kovem, než pro samotné horníky, a já se odvážím na území, které mi skutečně náleží. Kromě válečných let 1914-1918, rok 1925 stanovuje nejvyšší ceny, jako znamení poválečného boomu. To platí i pro olovo a zinek. Kov stříbro chci v tomto případě zcela odložit stranou, protože zde jsou zcela jiné faktory, pokud jde o ceny, než tomu bylo u dvou výše uvedených kovů.

Sfalerit – zinková ruda jako výrobní faktor v revíru města Stříbra. Text rozebírá ekonomiku dolů v různých částech města po první světové válce. Téměř ve všech rudných žilách je zinková ruda doprovázena galenitem. Obvykle však, a to zejména ve vlastních zónách olověných rud, je tak slabá, že se sotva dá uplatnit jako vedlejší produkt. Pouze v chodbách ve Kšicích (Kscheutz) se s nimi setkáváme v jejich amorfní formě jako povrchovou vrstvou. Jinak však vykazuje stejnou strukturu jako normální sfalerit.

Stejně jako téměř všechny evropské země má i Československo potřebu dovozu poměrně velkého množství, jak olova, tak i zinku, která není pokryta, ale musí být značně snížena, ne-li úplně. Přirozeně musí být také vzaty v úvahu poměry ve světě. Je třeba poznamenat, že může nastat čas, kdy dovozy kovů mohou být nekonečně obtížnější. Zde je však otázka, proč se revír Frischglück neudržel v provozu. K tomu lze namítnout, že těžařstvo (Gewerkschaft) bylo zaměřeno pouze na vlastní zájmy. V souvislosti s tím chci zdůraznit, že bohužel dnes již zesnulý vrchní správce (obersteiger) Trötscher, se kterým jsem se velmi dobře znal, stavěl důl Frischglück pro další budoucnost na dodávkách olova.

důl Langenzug (Dlouhá žíla)

Stejně jako důl Bohatého Požehnání (Reichensegengottes), byl i důl Langenzug a důl Frischglück pravděpodobně jedním z koridorů, které mohou být zjištěny v nejrannějších dobách, a čas vzniku lze pouze odhadovat. Bylo to zřejmé v historických částech dolu Frischglück, což naznačuje, že tato těžba mohla existovat před založením města Stříbra, nebo před rokem 1131. To ukazují i nejstarší chodby, které stále ukazují stopy žehu ohněm. Z mapy roku 1779 nevyplývají dávné doly Dolní a Horní Dlouhé žíly (Langenzug) následované řadou propadů a hald, protože dnes již dávno zmizely.

důl Spodní Dlouhá žíla (Unterlangenzug)

Nadmořská úroveň vstupu 361m
Rozvětvení štol od vstupního otvoru 220 m
Technická šachta je vzdálená 240 m
Hlavní šachta Leo je vzdálená 360 m
Bývalá komora kompresoru 640 m

Text je silně odborný a popisuje detaily dolů, včetně jednotlivých chodeb.

Jak bylo uvedeno výše, na začátku štoly, v přibližné délce 2 000 m, štoly prochází slabým, rudně prázdným průchodem, který ukazuje olověné lesklé žilky pouze na izolovaných místech. Pak se setká se silnou hliněnou stěnou (Lettenkluft), za níž se ruda obzvláště krásně zjevila na úrovni chodeb. Dodnes je ještě viditelná v prvním rozvětvení, 20 m před technickou šachtou. Byla označena jako parádní (Parade firste) v prvním posudku dolu Spolní Dlouhá žíla (Unterlangenzuge), který provedl hlavní geolog prof. dr. Neumann.

Tektonika dolu Spolní Dlouhá žíla (Tektonik des Unterlangenzugerganges)

Ještě před tím, než chodby vstoupí do oblasti rudy, prochází přes zelenou skálu (Grünstein) a brzy se od ní odpoutají, prochází několik zborcených zón a dislokací, za nimiž je neobvykle bohatá ruda. Počínaje revírem technické šachty (Kunstschachtrevier) rozlišujeme následující vedlejší chodby:

jáma Damasi, dnes je tam řada propadů (pingenzug). Nalézá se je 120 m západě od Horní Dlouhé žíly (Unterlangenzug).

důl Haugendtrumm, byl zřejmě otevřen od starých dob, ale rozebrán, když neměl v úrovni štoly (Stollenhorizont) žádnou pěknou rudu.

důl Liegendtrumm, ukazuje významnou degradaci. Měl obzvláště pěknou rudu u dislokace. Překryvná vrstva (Hangend) a Liegendtrumm jsou dodnes znatelné v povrchové řadě propadů a vedou směrem na Namen Francisci.

důl Malý Liegendtrumm (Kleines Liegendtrumm) přiléhá k úzké chodbě v zelené skále (Grünsteingang), na levé straně je zborcený.

Spojovací chodba (Einigkeitsgang), spojí se s chodbou Francoisci-Liegendgang těsně před hlavní dislokací. Po 100m je výkop zatlačen svislou jihozápadní trhlinou, otočí se ostře zpět na jihovýchod směrem k další dislokaci (75m) a je rozmačkán šachtou 4. Potom je veden od šachty 4 protáhlým zlomem z dřívějška.

důl Mutalis (Muttati), poslední těžba byla v roce 1924

důl Eusebi, v překryvné vrstvě (Hangend) dolu Mutalis. Štola byla zaražena v roce 1925/26, ale bez zdrojů pěkné rudy.

důl Damasi

důl Franoisci svislý:

důl Franoisci ležatý:

Ostatní šachty v revíru nejsou otevřeny

Podmínky pro štoly a pro rudu v revíru technické šachty, (Gang- und Erzverhältnisse im Kunstschachtrevier).

Zřícení chodeb je průměrně 60-70%, přičemž přímé severní chodby (mitternacht Gänge) vykazují intenzivní propady. Chybí pokračování rudy. V hluchých úsecích chodeb se poměrně často náhle mění bohatost rudy. Neexistuje jakákoli pravidelnost, jak ve výkopech (vertaubungs), tak ve všech zónách. Směrem k severu je hlavní dislokací zcela odříznut celý průchod. Výkop severně od dislokace se neuskutečnil. Rudná zóna pokračuje dál na jih. Zóna výkopů od jihu k severu navazuje na ušlechtilou zónu k sobě v ostrém úhlu, takže se ušlechtilé zóna stále více zužuje. Zónu výkopů na jihu však lze považovat pouze za koridor, kde se ruda objevila stejně náhle, jako zmizela. Text popisuje geologické poměry, množství zeleného kamene (grünstein) ve čtvrté chodbě a udává nález velkého množství kvalitního kalcitu (vápence) v páté chodbě. Minerály jsou galenit, křemen, kalcit, pyrit. Dále se popis zabývá se petrografickým složením skály. Dále popisuje průběh štol 1-5 (Lauf 1-5). Poté následuje výkopová zóna o délce přibližně 120 metrů zhroucená na jihu. V úrovni štoly (Stolehorizont) se objevuje drsný křemen s některými krásně vytvořenými krystaly, což je důkaz, že výkopová zóna není zcela využita. V první chodbě však na této zóně leží vrstva Lettenkruft, která postupně vytlačuje křemen. Pokračuje v popisu geologických poměrů. Zmiňuje se o příčných trhlinách a udává, že výskyt olověné rudy je zde nepravidelný. Dále se zabývá starými štolami Adam a Wenzel, které jsou již ve špatném stavu a se stopami po žehu ohněm. Cituje stanovisko pana Schmidta. V posledním odstavci řeší štolu Josefigang a opět stanovisko pana Schmidta. Za zásobníkem je chodba opět silně narušena příčnými trhlinami. I když se zdá, že stopy naznačují posuny o několik centimetrů, vypadají prakticky bezvýznamně. Pro důlní práce však zde rudná žíla byla poměrně krátká a nikdy nebyla použita. Postrádají se však také potřebné informace.

Obě tato dopravní zařízení (Fördervorrichtungen), vykazovala sklony k vykolejení a nebyla určena pro fárání lidí (Mannschaftfahrung ).

důl Seigerschacht, od 3. do 5. patra (Lauf), vybavena elektrickým navijákem a dopravníkem pro jeden vozík. Dvojcestná.

důl Leohauptschacht (hlavní šachta Leo), hlavní fedrovací a dopravní šachta (Tagfördenschact ) spojujíci 1-3 patro(1.-3. Lauf). Dvojcestná.

Po zakoupení 4 dolů – Lagenzug, Frischglück, Reichensegengottes, Neuprokopi a Kscheutz a později Jakobimassen Kladrau bylo nutné urychleně investovat do nového a moderního zařízení. Prvním pokusem bylo obnovení Královského dědičného dolu c. k. Prokopi.

1870 důl sv. Prokop ve Kšicích (Kscheutz)

Obec je 1/4 hodiny severovýchodně od města Stříbr, směrem k panskému statku Trpisty. Tam se nalézá před krátkou dobou objevený stříbrný a olověný důl, kde za hodinu vytěží 7 náhodných a 70 až 80 poměrně silných odběrů v mocnosti 1‘ až 4’. Někdy se v krátkých vzdálenostech hluchých štol nalézá galenit (bleiglanz) a černý sfalerit (schwarzer Zinkblende). Text se nadále zabývá výsledky a ekonomikou této šachty. Uvádí, že výsledky jsou stejně dobré jako v příbramských rudných dolech.

1884 Podmínky těžby v dolech

Stránka se zabývá štolou dolu Prokopi (Prokopigang) její trasou, problémy s vodou a dalšími technickými údaji. Štola je otevřená pomocí šachty Prokopi-Richtschaft.

Šachta je prostorná o rozměrech 5,1m a 2,5 m (16 ‚a 8‘), je osvětlená a rozdělená do tří oddělení, fedrovací (odvoz materiálu), pro jízdu mužstva a technické. Je umístěna několik kroků od uličky v krycí vrstvě (Hangendes ), a protože tato vrstva je zachována pod rozeklaným odtěženým prostorem měkkých fylitů, kde je šachta ve zdivu, zabírá pouze tolik místa, kolik je potřeba pro instalaci plošin a dopravních vodítek pro odvoz. Šachta je otevřená na třech horizontech:

Lauf – 47,4m
Lauf – 66,3m
Lauf – 85,2m

1884

Na prvním patře (1. Lauf) je ražba nejpokročilejší, v současné době pozastavena. Částečně proto, že úsek je přehrazen na severozápadu, aby se zabránilo návalu vody, a také protože směrem na jihovýchod se koridor degeneruje způsobem, který již byl zmíněn. Práce v čele chodby (Fetdörter) na 2. a 3. patře (Lauf) probíhají, jak ve vlastní štole, tak i v sutinách téhož provozu. Další text je silně odborný a řeší problém těžby rudy v obtížných podmínkách. Obsahuje odborný návod jak postupovat. Píše, že ruda není žádným způsobem připravena k těžbě, protože štoly nejsou připraveny. Zabývá se problémem podzemní vody. Úroveň hlavních tras (Firstenstraßen) je obvyklá. Vzhledem k dobrému kvalitě fylitu jsou základní patra (Grundstrecken) obvykle bez výdřevy. V důsledku stejného způsobu těžby rudy musí uvažováno v dalších patrech s odvodněním. Text rozvíjí obsah předchozí stránky a uvádí další technické podrobnosti. Je silně odborný obsahuje řadu odborných technických termínů a uvádí řadu podrobností hlavně problémy s vodou a úpravu materiálu.

Parní stroj pohání podle potřeby:

přes řemenice buben dopravních navijáků,
nebo přes klikový hřídel dva čerpací písty.

Je jednoválcový, horizontální a je vybaven systémem Stephenson. Válec parního stroje má průměr 37 centimetrů a zdvih 95 centimetrů. Dva kotle mají délku 6,3 m a 95 cm. Průměrný tlak páry je 42-45 liber na čtvereční palec (něco přes 300 kPa). Na každé pohonné tyči jsou umístěny dvě sací sady nad sebou, takže v každé spojce je 6 sacích čerpadel, dohromady 12 čerpadel. Zdvih čerpadel je 0,95 metrů; dřevěné sací koše mají průměr – dolní 21cm, horní 26cm, protože voda se táhne i do horních štol. Množství vody, která má být vyzvednuto, je 0,6 m3 za minutu. S rostoucí hloubkou je nutné zvážit zajištění důležitého čerpání vody a za tímto účelem bude postaven parní stroj s přímým působením páry, neboť ten dosavadní je již plně vytížen. V budoucnu budou sběr a čerpání vody prováděny samostatnými stroji. Aby se průtok vyrovnal ve větší hloubce, bude třeba změnit i technické vybavení. Doprava v nádobách (Tonnen) bude vyřazena a nahrazena dopravou korečky (Schalenförderung), pro tento účel bude dopravní šachta rozdělena a opatřena vodícími lištami. Instalace silnějšího stroje na zvedání vody a instalace dopravníku zvýší produkci rudy z nových pater, takže stávající zařízení pro úpravu rudy nebude dostačovat. Proto bude muset zařízení na úpravu rudy projít nejradikálnější změnou a bude umístěno v prostorné budově pro očištění a rozdrcení rudy (Wasch-und Poch-Haus). Budova pro úpravu, která má být přestavěna, obdrží devět drtičů (Pocheisen), šest prosévacích třídiček (Setzmaschinen), typu Harz, pro střední a jemné zrno, pak tři Ritserovy dvojité spojité kontinuální Stossherde, spolu s potřebným příslušenstvím: rotujícím třídicím stolem, samostatnými bubny, šachtami na drť a podobně. Ruda dorazí do olověných a stříbrných hutí v Praze na Smíchově pro její vytavení. Aby se šetřily náklady na přepravu, je galenit (bleiglanz) na místě částečně spékaný. To se provádí v plochých pecích na spékání (Röstöfen) rozdělenými nízkými, slabými stěnami do komor a ve vodorovně poloze. Jsou ohřívány přímým plamenem;

1880

Text navazuje na stránku, která není součástí poskytnutých podkladů a nebylo jej to možné přeložit. Začátek textu popisuje ekonomiku dolu Frishglück. Je to jeden z mála dokladů, kde se vyskytuje Československá měna. Cena rudy je 74 fl/tuna = 1 000,- Kč/tuna

1884 Zdá se, že Dr. Schmidt udělal chybu ve svých předpokladech tím, že si získal šachty Kazimír a Aloisii. V každém případě, šachta Kazimír (Casimir schacht) byla při posledním průzkumu zatopena.

Aloisie, o níž již není nic známo a z níž je dnes viditelná pouze jako propadlá šachta (pingenschacht) na vyztužené chodbě, (starken Gang), která je ve skutečnosti chodbou dosahující (streichen) k dolu Reichensegen nebo Antoni.

Roku 1905 dělá tehdejší majitel Societe anonym nový pokus v jižní části dolů Kazimír. Je zmíněno přejmenování dolu z Casimir na Kasimir.

1895

Otázky k novému rozvoji dolů Frischglück a Oberlangenzug.

Nové téma text navazuje na předchozí stránku. Řeší ekonomiku, uvádí rozměry šachet a zmiňuje čerpání vody. Uvádí výkon obřího čerpadla (Riesenpumpe) a záložního čerpadla (Reservenpumpe)

Odvodnění se dnes odehrává prostřednictvím štol dolu C. K. Prokopi Erbstollen v jámě dolu Reichensegen. Dislokace vede z komunikační šachty do okolí dolu Reichensegen (Reichensegenschaftes), kde je překlop se šachtou Erbstollen. Protože, však nemáme k dispozici žádné mapy hlubších struktur, není nám známo, zda v hlubších úrovních nejsou ve dvou horizontech doly Reichensegen a Oberlangenzug a Frischglück spojeny, takže tato možnost musí být také zahrnuta do možného výpočtu. Pokud by tomu tak bylo, pak by se účinnost čerpání vody pohybovala kolem 80% a lze předpokládat, že průtok vody by byl 425 000 m3 za měsíc.

1885

Řeší dále čerpání vody olověných a stříbro dolech a uvádí průtok 700 l za minutu. Popisuje odvodňovací zařízení (Pumpenagregat). Zabývá se technickými detaily, řeší počet a umístění pump. Intenzita anebo výkon (Stärke, bzw. Leistung) každé pumpy je 2,5 m3/min. potřeba čerpání je 20 hodin denně, 20 x 60 (2.5 – 0.7)/( 1500 x 1,5) = 0,96 m3/min na 1 čerpadlo. Vzorec výpočtu nelze komentovat, není jasný z předchozího textu.

1895

Řeší podrobné technické problémy dolů hlavně problémy s vodou. Řeší i vysušení dolů (Entsumpfung) a jejich vzájemné propojení pomocí 3 šachet a štol.

vysušení vlastní šachtou
vysušení přes štolu Unterlagenzug
vysušení přes další okolní šachty a štoly včetně komunikačních šachet.

Další text je odborný a je rozdělen do výše naznačených tří bodů. Jeho hlavním tématem rekonstrukce dolů se zaměřením na odvodnění a těžbu rudy. Voda by se v tomto případě zvládla (pumpy byly umístěny v místech průchodu – Durchlangepumpe), přes potrubí k šachtě VI v dole Unterlangenzug a odsud přirozeným odtokem do řeky. Při poklesu hladiny vody by samozřejmě musela být čerpadla posunuta až k prvnímu svahu (Gesenke).

Otázka vynaložených nákladů (Kraftkostenfrage)

V této otázce jsem jako základní údaj vypočítal pouze obsah vody v revíru Oberlangenzugrevieres ve výši 235 000 m3. Podle toho by v případě při členění, které již bylo zmíněno, byla výtěžnost dolu kolem 80%. Při řešení této otázky předpokládám v revíru objem 235 000 m3, jako základ pro výpočet dále budu předpokládat účinnost 80%. Výpočet nadále udává podmínky čerpání vody v různých částech revíru. Na konci je řada vzorců a množství čerpané vody převádí na spotřebu energie. Dochází k hodnotě, nutný příkon 293 koní = 220 kW, c elková spotřeba 121 917 kWh / měsíc. Rozbor vypočtených hodnot je na další straně, není podstatný.

1900 důl Anton de Padua

Text popisuje současný stav zbytků dolů, zabývá se jejich historií a srovnává skutečný stav s mapou. Uvádí nálezy rudy, zmiňuje se o krásných krystalech o velikosti několik centimetrů. Na konci stránky se zaměřuje na historický důl Anton de Padua. Ještě na mapě roku 1799 je důl Anton de Padua zakreslen jako dvě důlní haldy. Tytéž jsou zaznamenány ve Stříbře u dosud existujících vstupů do dolních štol, z nichž jedna je uzavřena. Tento důl již existoval před třicetiletou válkou. Text přímo navazuje na předchozí stránku a uvádí finanční a další poměry v polovině 19 století. V roce 1785 byl důl znovu otevřen. Uvedení do provozu a demontáž musí být zaznamenány v souladu s existujícími výkresy a propady (pingen). Štoly a řady propadů (pingenzüge) mají celkovou délku 650 metrů. Až do roku 1905 se na dole stále používal ruční naviják. V každém případě, měl cech Anton de Padua v roce 1847 dluh 4 599 fl, který pokračoval i v roce v roce 1853. Nezdá se však, že by s ním byl spokojen, a proto se rozhodl prodat mlýn a rozdělit výnosy. V roce 1852 bylo zaměstnáno na dole celkem a pouze 8 mužů, kteří museli obsluhovat, jak důlní dopravník (Hauer-Förderer), tak i buchar pro očištění rudy (Waschhaus-Pochwerk), tj. všechny služby.

1900 Neu Prokopi (sv. Nový Prokop)

Dále v nové kapitole popisuje důl sv. Nový Prokop (Neu Prokopi) a jeho historii, nové otevření v roce 1781, jeho umístění, dále délky a polohy šachet. Uvádí novinky z roku 1886. Zmiňuje se o personálních vztazích mezi kamarády na dole. Když byl v roce 1781 znovu otevřen důl Neuprokopizeche, existovala již řada propadů dlouhá 300 metrů a 520 metrů dlouhá štola z dávných dob. Jak dlouho je chodba na jih otevřená, nelze s jistotou určit. Stále viditelný propad leží asi 70 m pod myslivnou (Forsthaus) ve vlastnictví bývalého rudného dolu ve Stříbře.

1910 Královská dědičná štola Prokopi a Bohaté požehnání Boží, (K. k. Prokopi tiefer Erbstollen und Reichensegengang)

Jak již bylo zmíněno v historické části textu, C. k. důl Prokopi a Bohaté Požehnání Boží, jak již byl zmíněn v historické části, uzavírá se chodba dolu (Gang) a přes dvě dislokace se otevírají další chodby směrem na východ. V dnešní době odvodňují nejen tento revír, ale i Oberlangenzug a Frischglückk až k úpatí štol. Již v mapách roku 1779 a 1810 se na dole objevují propady v délce asi 600 m. Ačkoliv byl provoz slavnostně otevřen již v roce 1696, zdá se, že propady jsou z dob těžby daleko starších. Spojení společností Bohaté Požehnání Boží a Frischglück (Reichensegen und Frischglück gewerkschaft) bylo zmíněno dříve. Mělo by se tedy opakovat pouze krátce. Text popisuje hospodaření dolů v druhé polovině 19 století. Letopočet 1809 považují za překlep, protože zřejmě nezapadá do dalšího textu. Na konci stránky se začíná popisovat řešení problémů s vodou (Wasserhaltung). Jejich popis pokračuje i na další stránce.

1863, prodej cechu Erbstollen na cech Johann Baptist (Erbstolenszeche an die Johann Baptist zeche)

1864, prodej cechu Prokopi na cech Johann Baptist (Prokopizeche an die Johann Baptist zeche)

Další známá data:

Důl Erbstollen uzavírá rok 1809 s čistým ziskem 3117 fl 24kr.

Důl Prokopi uzavírá rok1809se ztrátou 468 fl 07kr.

1910

Začátek textu pokračuje řešením problémů s vodou (Wasserhaltung). Věta „Výsledky jsou řešeny, když jsou diskutovány.“ stručně naznačuje hádky kolem všeho. V textu je uvedeno slovo „Wasserkunst“, které se obvykle překládá jako fontána, ale zde má zřejmě prostší význam „znalost vyřešení problémů s vodou“. Text pokračuje popisem částí štol, jejich délky a polohy. Obsahuje řadu historických odborných slov a je obtížně přeložitelný. Text začíná řešením problémů s vodou a jejím odstraňováním ze šachty. Dále se zmiňuje o parním stroji na šachtě Göppel (Göppelschaft) od roku 1882. Ten je samozřejmě používán také pro fedrování (odvoz) materiálu. Stejné stroje se používaly i od roku 1924 pro olověné a stříbrné doly. Stroje byly později demontovány.

Šachta zpřístupňuje následující patra počítáno od kraje

24 sáhů -Klafter (45 m) mezipatro(Lauf)

36 (66 m) l. patro (Lauf)

44 (83 m) 2.patro (Lauf)

61 (96. 5 m) 3. patro (Lauf)

60 (113 m) 4. patro (Lauf)

70 (132 m) 5. patro (Lauf)

Text přímo navazuje na předchozí stránku a uvádí dnešní stav šachty Göppel. Zabývá se těžbou olova a uvádí technické podrobnosti včetně umístění dalších štol. Popisuje širší souvislosti. Zabývá se firmou (Posepny), popisuje chodby (Lauf) a problémy s vodou.Popisuje firmu Schmidt, Západočeská ložiska nerostných surovin – (Westböhmische Erzlagerstätten). Zmiňuje se o dole Reichensegens z roku 1894. Uvádí stanovisko dr. Schmidta, že všichni lidé z tohoto revíru tuší, že nebudou mít důvod k nadšení.

Dále se zabývá dvěma analýzami předloženými Pošepným. Jedna je z 31.8.1872 a druhá z 9.9.1872. Zabývají s obsahem olova a stříbra ve třech nalezištích.

důl Flachentrümmergang

Propady v jižní části oblasti Flachentrümmer jsou dvojnásobně staré než další doly v posledních 160 letech.

důl Boží naděje (Hoffnung zu Gott)

Krátký odstavec se zmiňuje o řadě propadů. Srovnává současný stav s mapou rok 1810.

důl hraběte Rudolfa (Graf Rudolf Gang)

Je to jediná chodba (gang), která prochází dvěma dislokacemi a končí na dole Horní dlouhá žíla (Oberlangenzug). Kvalita rudy je dobrá pouze v místě, kde chodba narazí na dislokace.

1920

důl Neuallerheiligen mit Francisci

Stejně jako většina dolů, i důl Noví Všichni Svatí (Neuallerheiligen) byl postaven v dávných dobách. Stejně jako u ostatních popsaných dolů jsou zde již dlouho zakresleny řady propadlin (pingenzug ) na povrchu (600 m) na mapě z roku1779. Zakreslují totéž, co je dodnes viditelné. Zdvojují se 400 metrů od dolu Všech Svatých (Allerheiligenstollen), což jasně naznačuje existenci dvojích sutin. Důl existoval již od roku 1700. V roce 1810 dosáhl důl Všech Svatých délku 400 metrů. Připojení k dolu Francisci (Franciscistollen), který vypadá, že následuje severní štolu (Mitternachtsgange ), bylo dlouhé 92 m.

důl Johannes in der Wüste

V roce 1779 to ještě byl důl Johannes Na Nebesích (Johannes in der Höhe), v té době otevřený v délce 105 m. Již v roce 1810 má správné jméno. Dvě štoly jsou přístupné. Dolní štola, těsně nad městem Stříbrem, je 190 m dlouhá. Horní štola, o 9 m výše a 35 m zpět je 120 m dlouhá.

1920 důl Adalberti

Majitelé se několikrát změnili, než když v roce 1900 založil Šebek Wrbický (Šebek die Wrbitzer) olověné a zinkové důlní hospodářství (Zinkbergbaugewerkshaft) a roku 1902 celý majetek přešel do rukou rodiny Haasů z Vídně. Do války se neuskutečnilo nic víc než nezbytné a oficiálně předepsané práce. Teprve v roce 1915 se rozšířila vojenská těžba, štoly o délce cca 70 m byly prodlouženy přes 300 m a dosáhly řady přijatelných výsledků, ale vše, co bylo otevřeno, bylo brzy demontováno. Další text sleduje změny majitelů v roce 1918. Dále pokračuji změny v roce 1920 a 1922. Stránka končí událostmi v dubnu 1924. Text popisuje události roku 1928. Řeší převážně finanční záležitosti a omezeně technické detaily těžby. V důsledku vysokých cen olova v té době, mohly být investovány na velké finanční prostředky do nákupu nového vybavení. Záznamy k šachtě Adalberti byly následující. Hlavní šachta Alberti dosáhla 40m, připojená štola po 50 metrech, první chodba 70m, druhá chodba 83m, a potom třetí chodba 95 m.

1822 důl Ignazi im Isabellental

Byl to státní důl. Dnes je zjevná pouze 1 dislokace s otevřeným otvorem 75 m na sever od otevřeného propadu šachty. V roce 1836 byla provozovna ukončena. Kvalita rudy není známa.

štoly Gottwill, sv. Barbara, Josef II. a sv. Anna

provoz byl zahájen roku 1810, je činný dodnes (datum stáří podkladu nebylo k disposici).

štola sv. Magdalena, pod městem, patřil k důlnímu stavitelství dolu Posepnys (František Pošepný)

1925 důl Marie pomocná (Mariahilf) u Červeného mlýna (Roten Mühle)

1925 důl Horní Dlouhá žíla (Oberlangenzug a Frischglück)

První šachta od dolu Horní Dlouhé žíly (Oberlangenzug-Frischglück) byla pouze komunikační šachtou. Byla prohloubena téměř současně s průnikem vpřed příčného překopu od dolu Bohatého Požehnání (Reichensegen). Rozvoj šachty Anastasia přišlel pro ni asi poměrně velmi pozdě. František Pošepný (Posepnys) píše v sedmdesátýcl letech že v nedávné době byla zaplavena výrobní jáma, ale pod úrovní dolů toho málo bylo dosaženo. Pokračuje popis dolu dolu Horní Dlouhá žíla (Oberlangenzug a Frischglück a také Oberlangenzug Anastasiaschacht), jeho historie a jeho technických problémů. Od Oberlangenzug (Anastasiaschacht) byl úsek trasy v délce stále 140 m pod vodou, do té doby než byla uvolněna štola Markscheide Frischglück přes skálu k vyvýšené štole Steigung Erbstollenstrecke. Ale tento kus byl zprůchodněn tím, že v chodbě byla vytvořena řada odvodňovacích rýh. Chůze je obtížná. Přibližně na začátku vody je dráha přerušena řadou trhlin ve směru severoseverovýchod – jihojihozápad spojení se zeleným kamenem (Grünstein). Druhou zvláštností v dolech Frischglück a Oberlangenzug je vzhled vyvinutého křemene, částečně negativní, částečně (a mám ty, které mám v držení), jako pseudomorfní kostky od křemene do galenitu, stále v regionu štoly Erbstollen. Důl Frischglück byl v roce 1874 již vybaven s parním strojem Wilkischer. Uhlí z vlastní šachty (Martinschacht) zajistilo jeho soběstačnost. Pro další zpracování byla v 80. letech v provozu kromě parního pohonu (Dampfkraft), také topná technika (Tretrad). Další významná ložiska rud jsou uvedena od roku 1879, kde mezi 6. a 7. chodbou (Lauf) na hranici proti dolu Oberlangenzug přinesla ražba ložiska rud v délce 50 – 60 m ve výšce 35 m, ve 3 vrstvách 25-30cm. Výnosnost dolu se zvýšila a poskytla 40% kvalitní rudy. Poté byla redukovaná mocnost rudy 30 – 36 cm.

1928 ve Stříbře, úřední doklad – Exposse pro Olověný a zinkový a důl Všech Svatých ve Vrbicích u města Stříbra (über Die Allerheiligen blei und zink Bergbau gewerkschaft Wrbitz b. Mies)

Text se zabývá historií dolů Die Allerheiligen blei und zink Bergbau gewerkschaft Wrbitz b. Mies. Cituje staré kroniky a uvádí rok 1130 knížete Soběslava, jako začátek známé těžby rud. Dále popisuje rozkvět dolů v letech 1680 až 1814. Sleduje jejich osud v napoleonských válkách. Zmiňuje se o přerušování prací kvůli zatopení dolů. V roce 1867 se začalo dovážet americké olovo, a to mělo dopad na rozvoj dolů. Dochází k redukci těžby. Těžební a technické prohlášení o městě Stříbře / Posepny / popisuje důl Adalberti jako opuštěný v roce 1894. Velmi odborný text uvádí složení skály, především granit a porfyr. Zavádí pojem rozštěpené systémy (Spalten-systém), popisuje jejich polohu stav a také omezeně stáří. Na konci popisuje jižní část revíru o rozloze asi 20 km. Opět řeší problémy s vodou. Uvádí kvalitu stříbrné rudy 3 000 g stříbra na tunu rudy v oblasti Kšic a srovnávají to s kvalitou rudy v jižní části revíru o obsahu 300-800 g na tunu. Dále se uvádí, že mají připojených 13 systémů chodeb (Gangsystemen).

Severojižní nepravidelné chodby ve vyvřelé zelené skále (Grünstein)
Severozápadně-jihovýchodní nepravidelné chodby
Severovýchodně-jihozápadní nepravidelné chodby (Morgengänge)

1828 lokalita jámy (Ortslage der Grube)

Od dolu Allerheiligen leží přibližně tři kilometry západně město Stříbro s vlakovým nádražím na hlavním železničním tahu Plzeň – Cheb.

Uvádí firmu Haas Felix a Konsorcium (Konsorten) v roce 1926.

Probírá podrobně náklady rezervy a další finanční záležitosti. Dochází k celkovému pasivu 10 000 000Kč (Deset milionů korun československých).

Majetek těžařstva tvoří budovy a stroje (Oberstagsanlage Adalberti Gebäute und Maschinen)

–Trafostanice je napojená na vedení z Tachova. Převádí 24kV na 380 V

-Dopravník , vyroben ze dřeva, dopravuje do výšky 20 m.

-Strojovna, naviják 18kW, dlouhý 250 m

-Kompresory na stlačený vzduch, mají motor 28 kW, tlak vzduchu není udáván.

-Zámečnická dílna a kovárna

-větší zděná cihlová budova

-Tesařská dílna

-Úpravna rudy

1928 Důlní revír dolu Všech svatých (Allerheiligen). Následuje východní dotyk (Streichen) se stejnojmennou štolou v místě jižního závalu.

Zajímavá je tabulka o létech 1919 až 1928. Obsahuje celkovou produkci hrubé rudy, koncentrátu, a obsahu olova. Nejúspěšnější rok 1927 s produkcí 13 880 tun, nejslabší rok 1919 s produkcí 1 175 tun.

Patří tam např. i náklady na dynamit. Je uvedena hodnota 355 681,25KČ za 5 198,26kg dynamitu v roce 1927.

1885 důl Antoni Verhau

Důl Antoni Verhau byl znovu otevřen v roce 1793 na staré řadě propadů. Mapa z roku 1810 již ukazuje existující stavby, stejně jako pozdější mapy.

Antoni Verhau II. je dodnes zpřístupněn přes Rasenbank pod odvodňovací šachtou hloubce 28 m. Horní patro je zde připojeno a je zpřístupněno 40 m jižněji. Druhé patro je v hloubce 45 m, je zpřístupněno a je dlouhá 60 m. V každém případě se zdá že hlavní činnost byla přemístěna do dolu Antoni Verhau II. Na základě stávající mapy se doly zobrazují následovně.

Důl Antoni Verhau I. byl v hloubce 40 m od Freiberg Lachter (87m). Po 55 m daleko byla první jáma, ale rozdrcena, druhá jáma je do hloubky 66 m a třetí jáma je hluboká 87 m. Další šachta je 115 metrů severně od něj, ve starých mapách je označována jako vodní šachta. Druhé patro míří pouze na sever, po 45 metrech byl sesuv, ale pokračuje ještě o 16 m dále. Třetí patro bylo otevřeno sotva 80 m daleko směrem na jih.

Také důl Antoni Verhau II. byl zpřístupněn dvěma šachtami. Severní byla 29 m hluboká, jižní je ještě znatelná dnes mezi zbylými haldami. Kromě toho zobrazuje starší malá mapa skutečnou hlavní štolu v přiměřeně odpovídající těsné linii dolů Antoni Verhau vedle dolu Leopoldi. I když o tom nejsou žádné důkazy, zdá se, že stavby, zde na sebe narazily. Mezi doly Antoni a Leopoldi je umístěno pažící bednění s průchodem.

důl Anton de Padua (sv. Antonín Paduánský)

Ještě na mapě z roku 1779 je důl Anton de Padua zobrazen, jako dvě malé důlní haldy totéž platí i v místě dodnes existujícího ústí dolní štoly, která je zřejmě uzavřená.

1885 Text obsahuje nabídku firmy Eduard. J. Bitner, královský dodavatel v Praze. Obsah příliš nesouvisí s ostatním textem, ale je to krásný nástin tehdejší erární módy. Cílovou skupinou je především armáda. Opakovaná hornická značka s kovadlinkou a kladívkem v textu, však dokazuje, že sortiment byl částečně zaměřen i na zaměstnance dolů. Najdeme zde například kvalitní kohoutí peří na klobouky, šavli pouze na přehlídky a jiné. Jedná se o několik stran z dlouhého katalogu.

Pro vedení dolů a pro mužstvo

Kalpaky a čepice – klobouky (Calpaks und Hüte)

Kalpak je vysoká pokrývka hlavy pro muže, někdy se špičkou, ve tvaru komolého kužele nebo cylindrická s víčkem. Kalpaky pro vedoucí představitele soukromých i císařských dolů, z jemné černé nebo tmavě zelené látky. Kalpaky pro mužstvo, stejné jako pro úředníky se žlutým bronzovým emblémem. Kalpaky bez dekorace.

Čepice pro uniformy (Uniformhut), stejné jako pro důstojníky. Čepice pro mužstvo (Mannschafthut ), jak je uvedeno výše, z jemného filcu bez dekorace. Čepice pro mužstvo se zelenou nebo jinak barevnou ozdobnou šňůrou z isfahánu (Ispahanschnur). Čepice pro lékařskou uniformu (Doctors- Uniformhut). Kohouti peří skutečné a bohaté pro slavnostní klobouky. Chocholy (Reiherbuschen), černé, pro vedení dolů na kalpaky. Chocholy (Federbuschen) na kalpaky.

Polní čepice pro uniformu a práci (Uniform- und Lagerkappen)

Polní čepice pro mužstvo, z černé nebo jinobarevné látky. Pracovní čepice, nižší kvalita

Šavle a příslušenství (Säbeln, Kuppeln und Rutschleder)

Přehlídková šavle (Paradesalonsäbel). Uchycení pro šavli (Schleppkuppel). Stříbrné lemování (Silberborden). Kožené příslušenství (Rutschleder) pro vedoucí představitele, černá matná semišová kůže. Opasek (Leibriemen) pro Rutschleder černý.

Kovové emblémy a kování. Emblém na kalpak (Calpak-Emblem)

Orel na kalpak (Calpak-Adler)

Koruna na kalpak (Calpakkrone)

Kříž na kalpak (Calpakkrose)

Emblém na klobouk (Hutemblem), malý

Lyra kovová na kalpaky a klobouky.

Spona (Schloss) pro kožené příslušenství

Spona pro mužstvo, žlutá, bronzová

Zapínání (Schliessen) v různých velikostech

Znak kovadlinka a kladívko (Eisen und Hammer) s nebo bez věnečku (Kranz)

Symbol na límec (Kragenzeichen)

Vyšívané emblémy (Embleme gesticke)

Kalpak-Emblém s pruhem, zlatý nebo stříbrný

Emblém na čepici s vavřínovým věncem, zlatý nebo stříbrný

Emblém na límec, skutečné zlato stříbrný

Emblém na rameno velký, zlatý

Ramenní popruhy pro přesun, pro kapelmajstra a praporečníka ve všech kvalitách a ozdobách Hornická hole pro vedoucí pracovníky se zlacenou, ozdobnou rukojetí a černě malovanou hol