Historické zajímavosti, postřehy a drby z 16. – 17. století
Oproti jiným městům má Stříbro dosti dobrý stav stříbrských archiválií, není ovlivněno tím, že by město zaujímalo nějak vynikající postavení, které se odrazilo i ve vedení jeho kanceláře, ale svou úlohu zde sehrál řetěz šťastných náhod v pozdějších osudech městského archívu. Stříbro samo se od svých počátků někdy ve 13. století vyvíjelo jako zcela průměrné, spíše menší královské město ( mělo zhruba 250 domů ), můžeme je v 16. století ( 1520 ) podle velikosti a významu zařadit asi mezi druhou a třetí třetinu českých královských měst. V tehdejším Plzeňském kraji stálo na čtvrtém místě. Před ním byla Plzeň, Klatovy a poměrně těsně Domažlice.
Jisté oslabení a vyčerpání přinesly drobné půtky s okolní šlechtou na konci 15. století a zvláště pak požáry v letech 1479, 1498 a 1528, avšak město mělo dostatek hospodářských předpokladů, aby se mohlo z utržených ran rychle zotavit.
Privilegium krále Václava IV., které bylo městu uděleno roku 1382 určovalo, že všichni vozkové přicházející od Přimdy anebo od Chebu musí projíti městem Stříbrem. Kladrubským se to nelíbilo. Město Stříbro dosáhlo u krále Václava rozhodnutí, že Kladrubům budou rozbourány stavějící se hradby. Od té doby trvá nesmiřitelné nepřátelství, které trvá dodnes.
V polovině 16. století je město Stříbro zařazeno jako město typu řemeslnického.
Nejsilnější sílu tvořili sladovníci, řezníci a mlynáři. Se značným odstupem následovali soukeníci, ševci, kožešníci,koláři,pekaři,bečváři, koželuhové, nožíři, snad i kováři, všechna ostatní řemesla byla ve srovnání s výše jmenovanými velmi slabá.
Již před rokem 1526 se stříbrská městská rada přestávala spokojovat s dříve nejobvyklejšími a největšími příjmy města, plynoucími zejména z městské berně, poddanských platů či cel a přistupovala stále intenzivněji k rozmanitému podnikání ve vlastní režii.
Nejvýznamnějším činem v tomto ohledu bylo započetí režijního vaření bílého pšeničného piva městem v roce 1498. Stříbrské pivo si postupně získávalo velmi dobrou pověst. I když z pochvalných zpráv se nedovíme jednalo-li se o pivo vařené v městském pivovaru anebo v menších 5 pivovarech, které patřily stříbrským měšťanům. Městský pivovar se stal nejdůležitějším zdrojem příjmů do městské pokladny. Nejdetalněji je rozvedeno vyúčtování roku 1553, kdy bylo uvařeno 210 varů, celkem 4 238 věrtelů, což je 983 hl piva. Roční zisk činil cca 20% z výnosů tj. 1 048 kop míšeňských grošů, když za velmi slušný zisk se tehdá považovalo 6 – 10%.
Dalším větším podnikem, který do pokladny města přinášel jakýs zisk byla cihelna. Cihelna podle požadavků od městských úředníků dodávala cihly zdící, sklepové, prejz, cihly pálené i nepálené, celkem asi 80 000 kusů ročně.To vše sloužilo pro rozsáhlé stavební podnikání.
Huť na stříbro a olovo ve Stříbře vznikla asi v roce 1498, ale její další osudy nejsou známy. Až v roce 1561 mělo město huť na šmelcování olověné rudy. Jaké příjmy tato huť přinášela městu nevíme.
Rovněž málo zpráv je ze 16. století o stříbrských dolech. První údobí dolování je koncem 15. století a trvalo zhruba po třicet let. Ve Stříbře se tehdy dolovalo soukromě i v královské službě. O soukromnících víme, že městská rada propůjčila řadu dolů kolem Stříbra jednotlivým měšťanům i přespolním, zpravidla s několikaletými odklady na placení urbury.
O něco více víme o dolech zpravovaných perkmistrem z jehož činnosti se dochovaly zlomky písemností. Z roku 1511 je to část účtů, z nichž vyplývá, že ve stříbrských dolech bylo zaměstnáno asi 30 havířů a 15 dalších jiných profesí. Vydolovanou rudu perkmistr v roce 1514 prodával do Kutné Hory.
Kolem 30. let 16. století začaly stříbrské doly upadat. Královské doly byly rovněž v nevalném stavu. V roce 1560 získal hrabě Šlik propůjčky pro kutání, ale chybí záznamy.
Jestliže jsme konstatovali, že do roku 1526 je město Stříbro charakterizováno veskrze průměrné královské město, podrobné hodnocení ukazuje, že město ani poté se ze své průměrnosti již nedostalo.jak bylo tehdá v Čechách obvyklé, město nemělo žádné vyšší ambice. Bohužel ani největší stříbrský podnik – stříbrský pivovar, nedosáhl proslulosti a významu jako na mnoha jiných místech království.
Stříbrští měšťané se zabývali výhradně obchodním podnikáním.. Nejdeme zde několik měšťanů velmi bohatých, kteří udržovali obchodní styky i přímo s Norimberkem. Jen v jednom případě se můžeme dovědět, že místní Jan Telítko měl snahu prorazit výše, jeho snahu ( skupovali ve velkém srstnaté hovězí i jiné kůže a vyvážel je ze země ) mu však na žádost pražských koželuhů překazil sám král Ferdinand v roce 1545.
Můžeme poskytnout přehled příjmu městské radnice v roce 1547.
Pivovar – příjem 6 000 kop, rybníky – příjem 100 kop, zemědělství – příjem 100 kop, cihelna – příjem 60 kop, cla – příjem 600 kop, jarmarky – příjem 40 kop, obchod se solí – příjem 200 kop, berně – příjem 150 kop, šrůtka – příjem 50 kop, úroky z vesnic –příjem 180 kop a různé další příjmy 100 kop.
Můžete si udělat obrázek o celkovém příjmu města.
Roku 1555 byla uzavřena smlouva o výstavbě mostu a mostní věže. Most s věží byl dokončen roku 1560. Později byla po celé délce mostu k ochraně říšské silnice vystavěna balustráda. Do průčelí byl pověšen dvouhlavý říšský orel. Tento orel byl 28.10.1918 při oslavách osvobození svržen do řeky a dodnes tam odpočívá, jako strašná můra, která rdousila český národ od roku 1621 do roku 1918, tj. skoro 300 let. Most byl postaven z pískovcových kvádrů dobývaných západně od Stříbra směrem k Těchlovicím jako nadloží uhelné sloje.
Historické zajímavosti, postřehy a drby ze 17. – 18. století
Vlivem třicetileté války se dostaly stříbrské doly do velkých potíží, jak z hlediska pracovních sil, morové rány, které zasáhly hornictvo byly přímo katastrofální. Toho je nám důkazem hřbitov chudého lidu ve Stříbře. Jak lidé umírali byli naházeni po 10 – 20 lidech do jam a překryti sutí. Podvýživa a nelítostné zneužívání horníků mělo za následek tento neblahý stav. V dolech pracovali děti, ženy, prostě , kdo měl ruce a nohy musel pracovat, aby neumřel hlady.
Podnikatelé většinou společenstva stříbrských měšťanů nelítostně vykořisťovali horníky pracující v místních dolech.I když horní předpisy nařizovali různá bezpečnostní opatření nebyla ze strany podnikatelů nikdy dodržována.
V údolí řeky Mže nacházíme spoustu malých důlních děl a nemůžeme si vysvětlit proč na tak malých dílech se pracovalo. Důvod byl jednoduchý, když přišel královský výběrčí se přesvědčit o výnosnosti dolů, podnikatel ho zval na tzv. hluchou štolu, kde nic nebylo a horní daň tím byla velmi nízká. Nebo podnikate-lé podpláceli báňské úředníky při zjišťování výtěžnosti olova na hutích na příklad na Floriánce.
V roce 1660 byla pro všechna královská města nařízena úřední řeč němčina. Mnoho badatelů z toho usuzuje, že město bylo německé. Opak je pravdou, město Stříbro bylo ryze českým městem.
Kolem roku 1700 měl ve Stříbře obchod se solí nějaký Reiser. Se solí se tenkrát šetřilo a proto nám také zůstalo přísloví – šetři se solí. Reiser míval na skladě maximálně 4 soudky soli. Sůl se prodávala po žejdlících. Roku 1715 si žid Jakub Lebl ze Lhoty u Stříbra koupil 3 žejdlíky soli za 8 korun.
100 kg soli 18 zlatých.Reiser se zabýval také psaním různých žádostí, osvědčení a podobně. Tak například za napsání žádosti Šimonu Křížovi dostal 1 korunu. Reiser sám prováděl soukromé sčítání domů ve Stříbře a napočítal v roce 1771 282 domů včetně předměstí.
U klášterního kostela Minoritů sv. Máří Magdaleny stávaly tři kaple. Kaple sv. Barbory, sv. Kateřiny a sv. Trojice. Kaple sv. Kateřiny byla zbourána v roce 1741. Kaple sv. Barbory stávala na východní straně v zahradě staré fary na Novém městě. Kaple byla využívána hlavně horníky a při ní bylo založeno bratrstvo sv. Barbory. Ještě roku 1741 se tam odbývaly mše a kázání pro chudý hornický lid. Roku 1784 byla jak kaple, tak i bratrstvo sv. Barbory zrušeno. Kaple byla následně roku 1802 zbourána novým majitelem starého děkanství.Staré děkanství byl dům č.p. 250, dnes sídlo Lesní společnosti a.s..
Stříbrští podnikatelé si stěžují na horní úřad do Horního Slavkova, že nadějné žíly žádné nejsou a proto se o hledání dalších děl nepokoušejí. Opak byl pravdou.Jen v roce 1747 dle sdělení stříbrského měšťana pana Stuchlíka narazily velká ložiska na dole Bohaté požehnání. Jen v roce 1749 se na tomto dole vytěžilo 400 centů dobré olověné rudy.Tento důl zároveň vykazuje vyšší obsah stříbra v olověné rudě. Z těchto výtěžků byla zhotovena stříbrná lampa a umístěna na hlavním oltáři v kostele ve Stříbře. V roce 1809 musela být odevzdána s ostatními stříbrnými a zlatými věcmi do státní mincovny v Praze.
Podnikatelé se snažili výtěžek co nejvíce snížit a na černo prodávali olověnou rudu do Norimberka židovskému domu Fuggerů.
Při úřední prověrce v roce 1760 báňským úřadem z Horního Slavkova a hlavního správce báňského úřadu Xaverem Pöschlem z Horního Slavkova úředním šetřením zjištěno, že uvedený úředník se dopustil nepravosti ve prospěch svých příbuzných a byl uznán vinným a potrestán.
Kolem roku 1770 bylo ve Stříbře provedeno první očíslování domů. Druhé přečíslování bylo v roce 1805. Při tomto očíslování se provádělo první sčítání lidu. Obecní řečí byla tehdy ve Stříbře výhradně čeština.
V roce 1750 bylo ve Stříbře 976 měšťanů, 304 sedláků, domkářů 104, bohatých měšťanů 62 a lidí z předměstí 648 převážně horníků. Celkem bylo ve Stříbře 2 094 osob.
K 1.1.1836 bylo ve Stříbře 3 611 osob včetně horníků na dolech.
Roku 1752 bylo nařízeno císařským patentem postavit novou silnici z Plzně do Stříbra. Teprve po skončení napoleonských válek došlo k realizaci záměrů a započato v roce 1812 se stavbou silnice.
V roce 1761 píše Reiser se zdejšího horního podnikání zúčastnilo 107 stříbrských měšťanů. Část horníků a štajgrů v roce 1770 odchází ze stříbrských dolů za prací do jiných revírů. Štajgr, který žádal o vydání pracovního osvěd-čení od stříbrských podnikatelů, aby se mohl jinde svojí pílí vykázati ho nedostal.
Pro mineralogickou zajímavost uvádím otevření dolu Antonín v roce 1773, který dodával zvláštní krásné zelené krystaly galenitu.
V roce 1774 byl znovu otevřen důl Dlouhý tah,bylo zde zaměstnáno kolem 190 horníků. Společenství tohoto dolu se skládalo ze 128 stříbrských měšťanů, kteří ubohé horníky nekřesťansky vykořisťovali.
Ve městě byly tři mlýny. Mlýn pod mostem patřil řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Kolem roku 1700 se připomíná tzv. Panský mlýn ve kterém se ještě v roce 1930 semílal živec.Třetí mlýn byl Koubkův mlýn. Do roku 1783 patřil městu, pro stříbrské měšťany mlel zdarma slad potřebný pro pivovarnictví. Roku 1783 město prodává mlýn dolům, kde byla zřízena moderní pumpa pro čerpání důlních vod.Uvedená pumpa se v obměně od roku 1806 , kdy zde byly státní doly, patřící rakouskému státu slouží jako důmyslné zařízení, kterého nebylo vidět v celé střední Evropě. Pumpy pumpovaly vody ze třech důlních děl.
Dalším mlýnem byl Papírový mlýn, který stával pod dnešním železničním mostem. Při stavbě mostu v roce 1870 byl zdemolován.
Za vedení dolů naddůlními Josefem Peterželkou v letech 1787 – 1801, Antonínem Depauli 1801-1836 a Ignacem Seifertem 1836 – 1860 dosahovaly doly nejvyššího výtěžku a vykazovaly čistý zisk 180 zlatých. Jak u starých dolů, tak i u nových dolů byly postaveny nové úpravny rud a hutě.
Příchodem naddůlního Josefa Peterželky přichází do důlního podnikání nový duch. Naddůlní byl poctivý chlap a zasloužil se o rozvoj dolů na Stříbrsku. Ze zachovalých zápisů 1791,1792 se uvádí velmi dobrý stav důlního zařízení a je uveden přehled o nově vybudovaných štolách. Toto hlášení bylo zasláno hornímu úřadu do Horního Slavkova. Tyto protokoly jsou v soukromém držení rodiny pana Seiferta ve Stříbře.Při skládání účtů záleželo na poctivosti naddůlního, který nevedl vůbec žádné záznamy. Horní úřad okamžitě nařídil společenství podnikatelů 2 x do roka předložit účet z hospodaření.
Při kontrole bylo dále uloženo vést knihu o pohybu peněz, vznikla pře o 4 000 zlatých, které prý si naddůlní přisvojil. Protože nebylo důkazů, nedalo se nic dělat, bylo konstatováno, že každý člen společenství je poškozen o 160 zlatých, a to už byla tehdá kupa peněz pro dychtivé a závistivé stříbrské měšťany.
V roce 1791 se členové společenstva mezi sebou dohodli, že již nesmí být využíváno horníků při sklizni brambor,obilovin, nebo při výmlatu obilí na svém hospodářství. Vše je na závadu těžby olova.
K uskladnění olověné rudy se pronajímá za roční nájem 3 zlatých místnost v přízemí radnice.
V protokolu z 29.5.1791 se říká , že pan Jan Jakub Seifert je ustanoven účetním revidentem společenství dolu Dlouhý tah. Paní Anna Hartibergerová dostala osvědčení o převedení podílu za jejího zemřelého manžela Františka Hartibergera. Stanislav Lanzendörfer dostane za nešťastný úraz vyplaceno ročně 10 zlatých pokud bude šachta v provozu.
Velmi podrobná zpráva z 6.10.1791 naddůlním s přesnou hornickou pečlivostí byla vypracována pro zlepšení dolování a celého hornického podnikání na dolech Francisci, Clemens, Raphaeli,Mutalis a Chrystostomus a dalších dílech. Vyúčtování spotřebovaného materiálu bylo shledáno v pořádku. Protokol podepsali úředníci horního úřadu ve Stříbře Alis a Hayd. Tito pánové následně od roku 1801 se stali úředníky oficiálního horního úřadu ve Stříbře.Antonín Alis se stal c.a k. horním mistrem a pan Jan Fukand Hayd přísežným.
Stříbrští měšťané se proti těmto jmenovaným úředníkům postavili dosti nepřátelsky. Důvodem byl horní podnikání při kterém šetřili na různých místech, kde se šetřit nemělo a trvalo se na bezpečnostním opatření. Důvodem velké nevraživosti bylo, že úředníci stříbrským měšťanům podnikatelům viděli dobře do kapsy. K tomu všemu se ještě přidruží úřední zákaz kutání rudy v blízkosti minoritského kláštera a také vystěhování všech židů z horního města Stříbra. C. a K. dvorní komora 23.1.1897 a c. a k. zemské gubernium 9.9.1825 obnovují stará nařízení, že židé se nesmějí zdržovati v obvodě horního města, protože pokoutně nakupují a odvážejí rudu a olověné výrobky.
Roku 1795 byl zakoupen zvláštní zvon pro horníky, který byl instalován v městské věži.
V roce 1798 pro silnou četnost hornického stavu na Stříbrsku se přikročilo k založení bratrské pokladny ve Stříbře, jako podpůrného spolku pro horníky Stříbrska. 28.11.1797 byly schváleny stanovy a c. a k. královskou komorou byly stanovy schváleny 9.5.1798.
roční provise pro 30 mužů – 515 zlatých
pro 105 vdov po hornících – 786 zlatých
pro 41 sirotků po hornících – 98 zlatých
pohřeb horníka – bude uhrazen bratrskou pokladnou ve výši 30 – 40 zlatých
Bratrská pokladna vykazovala při vyúčtování majetek ve výši 17 723 zlatých.
Stále se rozšiřující hornictví mělo neblahý vliv na zemědělství. Spousta luk byla zabírána pro haldy. Od roku 1783 – 1804 bylo zabráno luk o výměře 6 jiter a 1 501 sáhů. Jenom vrchnostenské louky u Koubkova mlýna byly zabrány o ploše 4 800 sáhů v ceně 275 zlatých.
Roku 1787 šachta Nový Prokop zabrala louku o výměře 3 700 sáhů za 160 zlatých. Cech sv. Prokopa zabral louku o výměře 323 sáhů za 75 zlatých.
18.6.1799 zakoupil důl Dlouhý tah tzv. Vojenskou louku o výměře 1 132 sáhů za 106 zlatých. 22.8.1804 prodal magistrát louku dolu sv. Michala za 99 zlatých.
Stříbrská olověná ruda se doporučovala ke zpracování a výrobě glazury podle nařízení guberniálního úřadu z 21.10.1786. Surovina se podstatně zdražila a podnítila podnikatele k vyšší těžbě.
Roku 1800 měla olověná ruda vysokou cenu za jeden cent v soudku se platilo 12 zlatých a 9 krejcarů.
Roku 1806 11. února obdrželi stříbrští horníci Prapor s obrazem patrona sv. Prokopa za cenu 192 zlatých a 55 krejcarů. Prapor byl zhotoven z těžkého hedvábného plátna a barvě černo žluté. Na jedné straně byla královská koruna s říšským dvouhlavým orlem a na straně druhé obraz sv. Prokopa se zlatou stuhou , kterou darovala horníkům císařovna Marie Luisa, manželka císaře Františka I. na památku návštěvy ve Stříbře. Silně pozlacená špička praporu o velikosti 10,8 x 14 cm nese iniciály F II a MT, jakož i kladiva křížem s tesáky.
Na druhé straně města, pod úpatím kopce pod pivovarem k šachtám na kopci Ronšperk vede přes řeku Mži lávka pro pěší tzv. Červená lávka. Byla vybudována v roce 1806 nákladem důlních podnikatelů. Lávku zhotovil stříbrský tesař Jan Hankl za 2 624 zlatých. Lávka byla celá dřevěná, bez koz, nesena trámy na věšadlech. Obě strany byly šindelovou střechou, , před každým vchodem byla shromažďovací budova také ze dřeva, šindelem rovněž krytá. Na obou stranách lávka ústila do zděných čtvercových předsíní. Přes lávku chodili místní horníci i ti nakomandovaní do města. Při tom docházelo k napadání lidí a zbití několika štajgrů, důlní správa dala příkaz lávku odkrýt. Lávka, ale bohužel dlouho nevydržela, během 40 let se prolomila. Poté byla stržena a postavena jen provizorní dřevěná lávka na kozách, kterou každý rok vzala voda.. Současná podoba lávky je , jak ji znáte ocelová a červeně natřená.
Bylo zjištěno, že odborné zkušenosti vrchních báňských úředníků jsou často velmi mizivé.
V roce 1809 veškeré místní doly obdržely císařský rozkaz k nejvyššímu vystupňování těžby, tak aby bylo možno pokrýt spotřebu olova pro armádu během napoleonských válek. Z království bylo internováno 500 horníků do Stříbra. Ubytování byli v kasárnách.
Nařízením z 5.6.1809 bylo požadováno dobývati 560 q olova měsíčně. Bylo vyrobeno jen 440 q olova za měsíc. Doly Langenzug a Frischglück byly v té době ve velkém rozkvětu a různí autoři zabývající se stříbrským rudním revírem považují účetní záznamy za odporující skutečnosti.
6. července 1812 při zpáteční cestě z Francie poctil svojí návštěvou královské horní město Stříbro císař František I. s chotí císařovnou Marií Luisou.Celý průvod vstoupil do města Chebskou branou za zvuku zvonů po třetí hodině odpoledne za střelby z hmoždířů. Císařský pár vystoupil z dostavníku před děkanským úřadem ( bývalým konventem minoritů ). Při jeho defilé dělali místní měšťané císařskému páru špalír až k radnici. Školní mládež s květinami v rukou očekávali s napětím příjezd monarchy.
Před radnicí císařský pár přivítal osobně purkmistr města František Streer se zdravicí v latinské řeči. Císař mu rovněž odpověděl latinsky. Pro ochranu císaře byl povolán z Plzně 35 pěší pluk.
Císařský pár byl ubytován v bývalém konventu minoritů. Ve večerních hodinách císařská rodina shlédla ohromný ohňostroj, kteří místní horníci uspořádali pro svého císaře na kopci Ronšperku. Císař vše shlédl z oken konventu. Při tom měl krásný výhled na tok řeky Mže pod ním. Druhý den císař František I. projevil zájem sfárat do místních dolů. Do dolu byl spuštěn na koňském sedle. Poté si prohlédl moderní pumpy pro čerpání vod ze tří šachet. Po prohlídce dolů a pump si prohlédl nádhernou sbírku místních minerálů. Tyto minerály následně nechal odvést do Vídně. Druhý den odjel císař na prohlídku dominikánského kláštera v Kladrubech a poté pokračoval v cestě do Prahy.
V roce 1824 při vyměřování tzv. Adamovsko-Václavského úseku Dolního dlouhého tahu 30 m hluboko se nalezly značně staré, velmi úzké chodby se stopami po sázení ohně.
9.9.1831 navštívil město Stříbro císař František I. s chotí Marií Luisou.
31.8.1835 bylo uloženo městu vésti městskou kroniku.
V roce 1835 bylo město rozděleno na staré město a ostatní předměstí. Na Příkopech (dnešní ulice proti Vaku) byly očistné lázně, kterými musel projít kdokoliv kdo vstoupil do města, jinak do města nebyl vpuštěn. Tato opatrnost byla kvůli nákaze morem.
1836 Purkmistr Strerowitz byl vyslán na uvítání císařské rodiny. Denně dostával diety ve výši 3 zlatých. S ním bylo ze Stříbra vysláno 24 horníků v uniformách s důlní i vlastním praporem.
V roce 19.7. 1838 poctil svojí návštěvou Stříbro a olověné doly hrabě Lobkovic – president hornictví a mincmistrovství.
1.května 1847 se srotili horníci ze stříbrských dolů a násilím se zmocnili všeho obilí, které bylo naloženo na vozech. Důvodem jejich akce byl velký hlad. Proti horníkům nastoupila vojenská asistence, která je potlačila.
Na základě této vzpoury uzavřel stříbrský magistrát 7. května smlouvu s povozníky vyvážejícími obilí do Bavorska a část obilí byla předána na jednotlivé doly, aby se zmírnila bída a hlad hornických rodin. Obilí zaplatili těžaři. Pro vaši orientaci cena za 1 strych pšenice byla 25 zlatých, žita 21 zlatých, ječmene 19 zlatých,ovsa 10 zlatých a brambor 5 zlatých.
Bohužel ani tento pokus o zmírnění hladu hornických rodin výrazně nepomohl a přepadávání povozníků pokračovalo. Městský magistrát a plzeňský úřad začali ochraňovat průjezdy obolí do ciziny vojenskými patrolami. Hlavní vůdci hornické vzpoury byli zatčeni a odvezeni k potrestání do Plzně.
V roce 1855 se stříbrské doly zúčastnily pařížské světové výstavy s exponáty olověné rudy s krystaly ojedinělých velikostí za což dostali vyznamenání I. třídy. Adolf Helmich správce dolů se stal členem Pařížské národní akademie I. třídy dne 18.6.1856.
Tak jak jsem se již zmínil několikrát, město Stříbro si v roce 1855 opět uřízlo pěknou ostudu. Stříbrští měšťané ze svého středu vyhnali úředníky horního hejtmanství, které přesídlilo do Plzně. Ve Stříbře již zůstal jen provisorní horní komisariát. Stříbrští měšťané se velmi hrubě chovali k horním úředníkům, nesnášeli je, opovrhovali jimi – horní úředníci museli být odborně vzdělaní lidé, což stříbrští maloměšťáci nesnesli.
V roce 1865 se započalo s kutáním na objeveném starém dole u Kšic a Únehlí, bylo mu dáno jméno „Marie pomoc „.
4. července 1868 na svátek sv. Prokopa bylo první vystoupení v hornických uniformách na stříbrském náměstí. To vše bylo uskutečněno na popud majitelů těžařstva a vedoucích dolů.. Uniformy byly pořízeny za cenu 4 039 zlatých.
24.prosince 1869 provedl c. a k. horní komisař Adolf Kopecký revisi ve štole Mariánská.
13. dubna 1871 nechalo ředitelství Těžařstva ve Kšicích raziti ve státní mincovně ve Vídni 150 kusů pamětních medailí ze 14 liber stříbra v ceně 3 dolarů.
Roku 1872 byl ve Stříbře založen revírní báňský úřad, se sídlem v Chebské ulici ( dnešní Benešova ). Náklady báňského úřadu platil stříbrský berní úřad.Byl jmenován vrchní báňský komisař pro okresy Stříbro, Tachov, Domažlice, Horšovský Týn, Klatovy, Nýrsko, Planá, Přeštice, Teplá a Bezdružice.
Roku 1872 byla dána do provozu železniční trať Plzeň – Cheb. Tím se snížila doprava po silnici, nebylo zapotřebí přípřeže, zájezdní hostince, kde nocovávali vozkové osiřeli.
14. ledna 1873 bylo dopraveno na vídeňskou výstavu ze Stříbra několik vzorků minerálů. Z dolu Čerstvé štěstí vzorek galenitu o váze 20 centů a z dolu Dlouhý tah rovněž vzorek galenitu o váze 20 centů s krychlemi o velikosti 10 – 20 cm. Následně byly zaslány ještě 2 vzorky krychelného galenitu o váze každého 8 centů. Za všechny vzorky bylo získáno ocenění z roku 1874.
2. prosince 1873 bylo do Stříbra doručeno poděkování od geologického muzea z Vídně za zaslané vzorky krychelného galenitu pro světovou výstavu.
V roce 1874 na světové výstavě minerálů ve Vídni byly stříbrským dolům uděleny medaile za vystavené vzorky krychelného galenitu.
V roce 1877 byla postavena tavírna broků na Gabelu. V roce 1888 již ve vlastní brokárně bylo zpracováno 3 424 centů rudy.
Roku 1877 bylo městskou radou schváleno zbourání Chebské brány za 225 zlatých. K tomuto je nutno podotknout, že v Chebské věži byly uloženy všechny městské spisy a při bourání bylo spousta těchto cenných dokladů zničena.
Ve městě bylo před husitskými válkami židovské gheto, jihozápadně od děkanského kostela. Při stavbě nové silnice přes baštu do města byl při bourání domků nalezen velký stříbrný poklad. Za tento poklad si tehdejší majitel koupil stádo krav v počtu 320 kusů. Tento poklad je dnes uložen ve sbírkách muzea.
Historické zajímavosti, postřehy a drby ze 20. století
4. července 1909 na svátek sv. Prokopa vystoupili horníci naposledy.
31. prosince 1909 zazvonil hornický zvonek.
23.dubna 1916 byly z městské věže sejmuty 3 zvony, z toho byl jeden zvonek hornický, který si horníci koupili v roce 1777. Zvony byly dány k dispozici válečnému sběru kovů.
18.2.1916 stvrzena listina opravňující tehdejšího purkmistra města Stříbra Hanse von Streerowitze k jednání o majetku všeho druhu za důlní společnost. Listina poté byla uložena ve Vídni.Ten nabídl majetek rakouskému státu.
Stavba vodních elektráren byla dokončena v červenci 1925. Na místo plánovaných 1 200 000,-Kč, stála výstavba 2 864 593,-Kč. Strojní vybavení dodala firma Breitfeld, Daněk & Co. Z Blanska. Jejich provoz ovlivňoval nedostatek vody a prodražoval vysoký počet personálu, celkem 9 osob.
4. prosince 1926 ( na svátek sv. Barbory ) se uskutečnil ve Stříbře 1. hornický ples.
2. prosince 2006 se ve Stříbře v síle restaurace Beseda uskutečnil 1. novodobý ( 80. historický ) hornický ples, který se konal pod záštitou Hornicko- historic-kého spolku ve Stříbře. Sál, ve kterém se konávali hornické bály v 60. a 70. létech byl svojí atmosférou a duchem přímo nabit od již dávných zašlých tradic.
Průměrná mzda horníka v roce 1929 za směnu byla 33,34 Kč a roku 1930 – 32,52 Kč. Horníků z povolání bylo velmi málo, ostatní horníci pocházeli převážně z řad malorolníků a bezzemků z okolí města.Pro orientaci mzda horníků v plzeňském hnědouhelném revíru byla 44,59 Kč za směnu.