23/P Představenstvu eleváženého c. k. obvodního horního soudu ve Stříbře.
Především při příležitosti svolání horních praktikantů na přednášky c. k. horního rady Haidingera se znovu objevily případy, kdy úřad pro cenzuru považoval předložené cestovní partikulárie za hodné kritiky, neboť jedinci povolaní z jednoho a toho samého obvodu neuskutečnili cestu společně a tudíž byly cestovní výlohy započítány od každého zvlášť. Obecně vzato proto vidím jako návod na odstranění tohoto chování pamatovat v budoucnu na následující:
Když se c. k. horní praktikant dostane do situace, kdy bude moci služební exkurzi nebo cestu podniknout z vlastního uvážení, což se zřejmě u předního úředníka může stát, bude si k tomu muset vždy vyžádat pokyn předsednictva svého úřadu; tímto budou poskytnuty finanční prostředky k pokrytí takovýchto cest praktikantů a z nich vzniknuvších nároků na úhradu, odpovídající zcela jednotvárnému postupu zásad dvorního dekretu ze dne 23. listopadu 1844 (spis. zn GZ 16457/2768) – schválené směrnice pro praktikanty, ve které si lze povšimnout, že v dekretu, který uděluje c. k. hornímu praktikantovi nařízení k nějaké exkurzi. Popis má obsahovat, zda-li je uskutečnil sám nebo ve společnosti jednoho či více jedinců, kteří byli jmenovitě uvedeni, přičemž byla v každém konkrétním případě dodržena potřebná nařízení vydaná příslušným úřadem s ohledem na §22 obecného pro cestovní výlohy, který byl vydán dne 12. května roku 1812 (spis. zn. 7610).
Dále jsou praktikanti, kteří již pobírají diety, zatímco jiní podle §18 směrnice pro praktikanty své běžné diety za exkurze a cesty pobírat nesmějí. Proto je pro evidenci přesného dodržování tohoto nařízení nezbytné, aby vám každý měsíc k úspěšnému ověření stvrzenek o praktikantských dietách byla přiložena poznámka, že praktikant v tomto měsíci již někde pobýval, tak dlouho, že cestovní diety, mu proto byly odečteny diety v takové a takové výši.
C. k. představenstvo horního soudu se tak bude muset chovat přesně podle předložených nařízení.
Ve Vídni, dne 12. ledna 1846.