Spojené doly Johann Baptista a bývalý královský Prokopi
Sjednocení závodů, které jsou nyní součástí spojených dolů, proběhlo tak, že v roce 1863 koupil svaz Johanna Baptisty čtvrtinu důlního práva od Montan Aerar jako majitele královského hlubinného dolu Prokopi a v roce 1864 celý samotný královský důl Prokopi. Tato operace byla završena v roce 1872, kdy byl již sjednocený majetek prostřednictvím koupě převeden na společnost Joseph Graf.
Jelikož někteří majitelé původně vlastnily doly Johann Baptisa, Royal Prokopi a Reichensegen společně, po sjednocení se dvě třetiny majetku spojily, přičemž třetí třetinu vlastnil důl Reichensegen ve spojení se svazem Frischglückgewerkschaft. Další část patřila společně dolům Johann Baptista a Reichensegen, a spojený svaz se tak podílí na polovině.
Do tohoto sjednoceného vlastnictví patří:
Pozemek o rozloze 6 ¾ lánu s následujícími nadzemními budovami: dolní stoupovna, šachta, komora pro vodní kolo, mycí sekce, prachárna, mostní domky, budova šachty Göppel spolu s haldou o rozloze 2780 čtverečních sáhů, horní stoupovna a budova kovárny ze dvou třetin, dům dolu Johann Baptista, sklad práškové rudy, stáje a budova s čerpadly v celém rozsahu.
Polovina vodního spádu na řece Mži mezi štolou Prokopi a Unterlangenzug a dále mezi stoupovnou a štolou Michaeli.
Dvě třetiny vodního spádu stoupovny o výměře 1 ½ sáhu pod mlýnem Kubka.
Drtící a vodní zařízení v oblasti mycí sekce.
Vlastněná důlní pole podle výše uvedené tabulky dosahují 150 721 čtverečních sáhů a skládají se z osmi důlních polí po 12 544, dvou překopů po 19 717, devíti těžních dolů po 308 a 136 malých masívů po 205 čtverečních sázích. Plocha majetku jáchymovského báňského řádu těžních jam a drobných masívů činí 30 652 sáhů čtverečních, tedy asi 20 % celkové plochy. Jak ukazuje mapa revíru, tyto posledně uvedené masívy jsou vzdáleny od souvislého komplexu důlních děl a dokonce zasahují do odlišných masívů. Jejich hodnota by navzdory relativně malé ploše neměla být podceňována, protože přímo souvisí s předpokládaným rozsahem samotných rudních žil, tj. zabírá je horizontálně a kopíruje povrch. Pokud tedy nad touto malou hmotou došlo k pozdějším přírůstkům velkých důlních hmot, mohou se týkat pouze prostorů mimo tuto malou hmotu. To zvyšuje hodnotu spojených dolů Johann Baptista a Prokopi, přestože co se týče celkové plochy srovnávaných důlních hmot se podle výše uvedené tabulky umístil až za důlními díly Frischglück a Langenzug. Vyplývá z toho však i nevýhoda spočívající v tom, že mohou vznikat právní spory kvůli tomu, že malé těžební celky do velkých těžebních celků někoho jiného. Aby se tomu zabránilo, probíhá scelování a úprava vlastnictví ve smyslu rakouského obecného horního zákona.
Poloha a rozsah jednotlivých důlních masivů by měly být patrné z mapy revíru.
Rudné žíly, z nichž 16 je uvedeno v záznamech, jsou tyto:
1. Heinrichs-Gang – totožný s Reichensegen, Johann Baptista Gang, k němuž se výborně vztahuje mnou užívaný název „Prokopistollner-Gangzug“. Štola Prokopi je provozována v souladu s touto hlavní štolou a její horizontální štolou až po zadní tunely Johanna Baptisty. Na patře štoly jsem pozoroval dvě sutě, z nichž jedna byla mělčí a druhá strmější k jihozápadu, v přístupné části hlubinného díla pak visutou suť, která byla částečně vhodná pro těžbu.
Mocnost hlavní žíly, která se nachází nade dnem štoly a horními patry dolu, se udává asi 2,5 stopy a vedlejší žíly asi 1 stopa, přičemž na hrubý galenit odhadem připadá asi jedna desetina až jedna osmina.
Podélný profil na obrázku 6 ukazuje stav těžby, který se mi podařilo zjistit. Neměl jsem k dispozici dostatek údajů, abych mohl tyto těžební prostory hlavní štoly odlišit od prostorů vedlejší suti. Zjistili jsme, že nad štolou a ve svrchních patrech dolů se nenachází žádné větší ložisko, ale že takové ložisko se nachází v hloubkách pod třetí chodbou a že po odvodnění dolu, kdy se současná hladina vody nachází nad třetí patrovou chodbou, existuje naděje, že se podaří nalézt nemalé zásoby rud.
Žíla v zadním poli Johanna Baptisty, které je od přední části odděleno polem Reichensegenu, patří zřejmě ke stejnému žilnému pásmu. Žíla byla označena jako hodná těžby; v dědičné štole prý zanikla v nejjižnější poloze pole a dosud nebylo provedeno její zarovnání. Ušlechtilé suroviny se těžily nad dnem štoly a pod ním, přibližně až k první patrové chodbě, ale protože hloubku nebylo možné zvládnout přímo ze šachty Göppel, vypomáhalo se zatím hloubením pomocí čerpadla. V budoucnu by tento důl musel být buď vybavena vlastním samostatným vodohospodářským zařízením, nebo by jím musel procházet Reichensegenfeld s předchozím dolem.
Žíla Magdalena. Pod tímto názvem se na severním břehu řeky Mže severozápadně pod městem nacházejí tři velké masy. Stejnojmenná štola se nachází přibližně naproti Prokopské štole, ale v současné době je v dezolátním stavu a neprůchodná. Podle starých záznamů zde byl hlubinný důl, ale o jeho hloubce a dalších podmínkách se nedá nic bližšího zjistit.
Na jižním břehu řeky Mže se žíla zakusuje do neušlechtilé výplně. Podle mého názoru byla tato žíla, nebo alespoň její suť, sledována v umělé vybudované trase, kde lze pozorovat několik centimetrů mocnou výplň s asi centimetrovým galenitem. Tato žíla se prý objevila na nejsvrchnějších patrech hlubinných dolů a skládala se zde ze dvou slojí, z hluché, křemenné převislé slojí a z rudné ležaté sloje. Zdá se mi, že tato žíla jižně od Göppelschachtu se spojila s Prokopigange a že na ni musíme narazit krátkými údery v severní části dolu vedenými v západním směru.
Mělká suťová žíla se na povrchu projevuje řadou příkrovových propadlin a byla přiblížena na obzoru dědičné stoly prvním puklinovým překopem a na druhém překopu druhým příčným překopem raženým po další puklině a dobývána od povrchu přibližně do patra čtvrté chodby. Pod patrem druhé chodby nejsou důlní díla spojena se šachtou Göppel. Příčný řez vedený od šachty Göppel směrem k žíle, která se směrem k šachtě rovně svažuje, by dosáhl na rudu bohaté a ušlechtilé žíly v délce asi 8 sáhů a poddoloval by čtvrtou žílu asi o 15 sáhů, což by samo o sobě otevřelo žilný prostor o rozloze asi 500 čtverečních sáhů.
Tato žíla byla jednou z nejbohatších v revíru a měla 2 až 4 palce galenitu v mocnosti 1 až 2 stopy. Jak ukazuje podélný profil na obr. 3 a situace v mapě revíru, žíla je uzavřena mezi dvěma prohlubněmi, které dosud nebyly zarovnány v žádném patře, v severním, ani v jižním směru.
Ačkoli severní body štol ražených podél této chodby nebyly přístupné, přesto se domnívám, že z jižního propadu hraniční linie rudnatosti mohu usuzovat, že byla stlačena východní trhlinou. V jižní části je připojena druhá chodba, zvaná Johannsen. Tato Johannova starší chodba protíná první puklinu a na patrech dědičné štoly byla zarovnána asi 18 sáhů na sever a asi 10 sáhů na jih, dále na druhé a třetí povrchové suťové chodbě asi 12 sáhů. Měl jsem možnost vidět rudní ložisko 8 sáhů pod patrem dědičné štoly, které obsahovalo méně hrubou rudu, ale značné množství dobrých žil. Zde byly 3 až 4 pásy galenitu obklopeny celými zónami odstřeleného galenitu, a protože, jak bylo uvedeno, k této rudě vede mělká suťová žíla, lze očekávat další vzácné rudy podél této linie a pravděpodobně i jižně od ní.
Žíla Johann junior se přiblížila prvním puklinovým odžilkem v jižní části Ulme, konkrétně v Grünsteinu. Při driftování k jihu se dostala do jílovitých břidlic, byla sledována až do hloubky asi 17 sáhů a získávala se z ní pouze ruda na tlučení. V severním Ulme rozsedliny není pokračování této žíly známo, respektive neodhalila ji samotná rozsedlina a ani ji nikdo nehledal.
Gottfriedova chodba se rovněž křížila s první rozsedlinou a ukázala zde 2 sutě, z nichž ta východní vykazovala asi 1,5 stopy mocný křemen s puklinami a byla sledována asi 50 sáhů směrem k jihu. Na povrchu se objevila propadlina, která signalizovala přítomnost těžitelných surovin. Šachta, která je v současnosti v troskách, byla vyhloubena z povrchu až na dno dědičné štoly, pravděpodobně za účelem rekultivace.
Žíla Barbara-Gang je název křemenného pásu tvořeného dvěma sutěmi, který prochází asi 10 sáhů na východ a který nebyl dále prozkoumán.
Žíla Michael, která byla rovněž prozkoumána prvními štolami, je vedle ploché rubaninové žíly považována za nejproduktivnější žílu dolu a na obr. 7 je znázorněn podélný profil dolů podél této žíly. Příčinou dočasného přerušení prací byly údajně potíže se získáváním vody a nepříznivé povětrnostní podmínky.