Při stavbě Špičáckého tunelu v Železné Rudě v letech 1874–1877 pracovalo až 1 800 dělníků, převážně Italů, Němců, Čechů a Chorvatů. Práce probíhaly ručně za použití střelného prachu, s minimální mechanizací a ve velmi náročných podmínkách.
Mezi hlavní příčiny úmrtí patřily:
- závaly horniny,
- předčasné výbuchy střelného prachu,
- pády kamenů,
- udušení po odstřelech,
- nemoci (zejména zápaly plic, tyfus a další infekce),
- pracovní úrazy při dopravě vytěžené horniny.
Historici uvádějí, že:
- jména několika desítek obětí jsou doložena v matrikách okolních obcí (zejména Hamry, Hojsova Stráž a Železná Ruda),
- celkový počet mrtvých se odhaduje na několik desítek, nejčastěji 30–50 osob,
- lidové pověsti někdy hovoří o „stovkách mrtvých“, ale pro tak vysoký počet neexistují žádné archivní důkazy.
Pro srovnání:
- při stavbě Semmeringské dráhy (1848–1854) zahynulo přes 1 000 dělníků,
- u Špičáckého tunelu, který byl podstatně kratší (1 747 m), jsou doložené ztráty výrazně nižší.
Je zajímavé, že v okolí Špičáku se dochovaly hroby několika italských dělníků a některé matriky uvádějí jako příčinu úmrtí přímo „erschlagen im Tunnelbau“ („usmrcen při stavbě tunelu“) nebo „verunglückt beim Tunnelbau“ („zahynul při stavbě tunelu“).