V roce 1928 se rozhodlo těžařstvo „ Mieser Reichensagen a Frischglück Bleierzeche Gewerkschacht „ se sídlem ve Svinné u Stříbra zřídit lanovou dráhu z dolu Frischglück v Sytně na důl Leo ve Svinné.
Délka lanové dráhy byla vyprojektována na 1 700m. Dráha je na dřevěných stojanech, o jednom bezkonečném laně, které je zároveň pohonné i závěsné. Lano má průměr 18,5 mm a šest pramenců o dvanácti drátech.. Pohon tvoří motor o 8 k.s. na dole Leo. Vozíky váží 75 kg, jejich náklad 200 kg. Maximální vzdálenost dřevěných stojanů bude 80 m, jednotlivé vozíky budou sestrojeny na vzdálenost 70 m. Podpěr bude celkem 29. rychlost lana nesmí být větší než 9 m/sek. Trasa dráhy je přímka, nejvyšší podpěra je do výšky 16 m, u přechodu státní silnice 6,9 m.
Nakládací stanice, kde vozíky přecházejí zavěšenou kolej bude na dole Frischglück, kde bude zároveň i zařízení pro napínání lana. Ruda bude do vozíků přecházeti vlastním spádem z dřevěného bunkru otvory při spodním okraji. Ukončení na dole Leo bude připojením na nejvyšší patro stávající budovy pro úpravu rudy, kde se zřídí dřevěný přístavek opatřený dřevěnými schody. Obsah vozíků přejde do vyklápěče a odtud do úpravny.
Majitel těžařstva musí předložit ke schválení trojmo plán výstavby a statický výpočet. Komise schvalující tento projekt sepsala drobné nedostatky a vyjádření dotčených státních orgánů a majitelů pozemků. Zástupce těžařstva bere všechny připomínky na vědomí a souhlasí s nimi.
13.8.1928 byla lanová dráha zkolaudována
Za těžařstvo podepsal
Ludvík Henker
ředitel dolů
dodatek :
Shodou všech okolností byla výstavba lanové dráhy zahájena. Byl postaven most nad státní silnicí a vybudovány betonové patky pro dřevěné věže lanovky. Byly postupně postaveny dřevěné věže lanové dráhy. Byly zakoupeny vozíky pro lanovou dráhu a samotné lano. K osazení lana a spuštění lanové dráhy již nikdy nedošlo. Výše uvedené těžařstvo v roce 1930 ukončilo svoji činnost. Důvodů bylo několik. Začala světová hospodářská krize. Plánované zásoby olověné rudy nebyly v místních dolech naraženy, kapacita postavené nové úpravny na dole LEO v roce 1927 byla předimenzována, zásoby olověné rudy nepotvrdila ani výstavba tzv. „ Severní jámy „. V důsledku těchto všech výše uvedených skutečností vložené investice neměli blízkou návratnost.
Lanová dráha byla posléze demontována a prodána za velmi nízký finanční obnos státním dolům do Příbrami, kde lanová dráha sloužila až do 80. let 20. století na Březových Horách.