1931 II. Langenzug – Firschglück
1. Langenzug
Stejně jako Reichensegen patřil i Langenzug-Frischglückgang pravděpodobně k žílám, kdy minulost jejich těžby sahá hluboko do nejstarších dob a jejíž počátky lze jen odhadovat. Právě z historické části zmíněného nálezu ve Frischglücku vyplývá, že zde dobývání rud probíhalo možná již před založením města Stříbra, tj. před rokem 1183. Tomu nasvědčují i nejstarší chodby, kde jsou ještě v současnosti patrné stopy ohně. Na mapě z roku 1779 je podél dolního a horního úseku Langenzugu zakreslena řada jam a hald, které již dávno zanikly. Důlní dílo znovu otevřel dne 6. května 1774 magistrát města Stříbra a proběhla zde nová těžba. S největší pravděpodobností to bylo ve štolách Unterlangen. Ještě v roce 1810 zde najdeme „Friedlichen Schacht“ (Mírovou šachtu), do níž se horníci pravděpodobně dostali již štolou. V té samé době používali také průraz puklinou z Reichensegenu k Oberlangenzugu, dokonce o něco dále, a z vrcholu byl komunikační šachtou otevřen průraz puklinou, pravděpodobně první šachta v revíru Oberlangenzug. Štola Unterlangenzug sleduje zpočátku zhluchnutou puklinu, v níž se jen občas objevují velmi slabé rudní výrony, a teprve po asi 200 m se setkává s rudonosnou žilou, kam se dostává průchodem silnou jílovitou puklinou. Teprve zde vstupuje do rudného revíru. Jak jsme již uvedli, štola začíná v délce asi 200 m slabou, prázdnou žilou, která neobsahuje žádnou rudu, a na níž se jen místy objevují výhonky galenitu. Poté se setkává se silnou jílovitou puklinou, za níž je ruda zvláště dobře vyvinuta ve výšce štoly. Dnes se blízko objevuje ještě jedna celina – na prvním rozcestí, 20 m před umělou šachtou, o síle asi 15 cm. Při prvních průzkumech Unterlangenzug, které prováděl hlavní geolog prof. Dr. Naumann, byla označována jako nadloží Parade. Ačkoliv je obecně zastáván názor, že žilná trhlina, kterou štola sleduje až k rudnému zlomu, je totožná s Unterlangenzugem, nemohu s tímto názorem souhlasit. Podle mého názoru jej žilná trhlina, která se propadá směrem od severu k jihu, na západě opouští a povrchový Unterlangenzug je totožný s žilní trhlinou, která se propadá asi 120 m západně od ústí štoly Unterlangezugu od železniční trati směrem na Stříbro. Před rozvětvením štoly u umělé šachty se nachází šachta I, která však vede pouze k 1. chodbě, kde se již poměrně těsně blíží k jílové puklině. Zdá se, že pouze sleduje výběžek malé, ale ve velmi kvalitní rudě umístěné žilky. 20 m v přímé linii od štoly se nachází umělá šachta. Odtud vede v přímém směru výrazně rozlámaná umělá štola, která štolu sleduje a vyhýbá se křivkám vlastní štoly, a to ve výšce asi 2 m nad šachtou štoly. V ní bylo vedeno soutyčí, kterým se dlouhá léta čerpala voda z vodní elektrárny a stoupovny Unterlangenzug do 90 m hluboké umělé šachty. Staré čerpací zařízení bylo vyřazeno z provozu až po odvodnění umělé šachty v letech 1924/25.
Damasi: Podle dosud viditelného Bingenzugu by se měla nacházet ve svahu umělé šachetní oblasti a pravděpodobně se jedná o chodbu, kterou nazývám Unterlangenzuggang s výchozem nad ústím štoly ve 120 m na západě. Pokud tomu tak je, pak musel být veden západním směrem přes hlavní rozsedlinu a vycházet o přibližně 50 m dále na západ, i když samozřejmě mohlo dojít ke zlomům v jednotlivých úsecích v důsledku zlomů, které následovaly za sebou. Označení žíla Damasi, které se v poslední době používá v uměle vytvořeném šachtovém revíru, tedy nemá nic společného se starým názvem, protože skutečný Damasi je třeba stále hledat ve svahu.
Hangendtrumm: Byl pravděpodobně zpřístupněn již velmi dávno.
… později byla mezi šachtou Leo a umělou šachtou proražena třetí chodba s výtahovým rámem, která odpovídala úrovni a úhlu poklesu umělé šachty. Přeprava pak probíhala pouze přes 3. chodbu. Obě zvedací zařízení měla bohužel sklony k vykolejování a nebyla vybavena pro fárání horníků. Kladkostrojová šachta z 3. -5. chodby s elektrickým kladkostrojem a normálními těžními klecemi pro každý důlní vozík. Dvojité drcení. Hlavní šachta Leo, šachta na povrchovou těžbu ve spojení se štolami, 1. a 3. chodba. Dvojité drcení, klec na 1 vozík. Kromě toho byly již v dávné minulosti vyhloubeny šachty I, II, III, IV, V a VI, ale většina z nich končila v oblasti dna 1. podzemního podlaží. Šachty II a III se nacházely v oblasti žíly Einigkeits a Dr. Schmidt o tom zřejmě nic nevěděl. Obě šachty jsou nahoře zablokované a nacházejí se v oblasti štolové cesty. Důlní ovzduší bylo dobré. Většinou dostačovalo umělé větrání v otvorech pomocí vrtacích kladiv. Teprve po střelbě musela být zavedena ventilace. Chtěl bych se zde zastat muže, který koncem března 1928 odpracoval svou poslední směnu, ředitele dolů Ing. Ludwiga Henkera. Po jeho smrti padlo mnoho hořkých slov. A on sám se už nemohl bránit. Proto mu chci vzdát čest tím, že zde uvedu věci na pravou míru, protože jsem byl v jeho službách od samého počátku a získal jsem mnoho zkušeností a mnoho užitečného jsem dozvěděl. O názor byli požádání hlavní geolog Dr. Naumann, báňský znalec Sorg, báňský inženýr Tobiasch a báňský ředitel Neuburger a všichni se vyslovili pro Unterlangenzug. Tehdy byla střední chodba za Ignazi na ložisku velmi kvalitní rudy. Z galerie bylo okamžitě zahájeno hloubení šachty Leo. Přípravné práce se rozběhly dříve, než se kdokoli mohl vyjádřit k podzemním pracím. A ředitel dolu Henker měl za úkol získat rudu. Dělal, co mohl, skoro bych řekl, že byl už těsně před smrtí. Navíc, a to asi mnohé vysvětluje, byl ředitel dolů Ing. Henker v té době již vážně nemocný. Nyní je třeba stručně vysvětlit, proč kdysi nebyly do „Frischglücku“ vkládány žádné zvláštní naděje. Všichni horníci i úředníci hornického závodu ve Stříbře viděli jen jednu věc, respektive chtěli jen jednu věc, olovo a stříbro. To bylo to nejdůležitější. O blejnu se vůbec neuvažovalo, dokonce ani v době, kdy jeho cena byla již vyšší než cena olova. Bylo považováno pouze za nepříjemný vedlejší produkt, který se obtížně odděluje od galenitu. Trötscherovi bylo dobře známo, že blejno postupuje stále dál směrem k Oberlangenzugu. A z tohoto výpočtu bylo zřejmé, že Unterlangenzug leží v severním revíru úseku rozkládajícího se jižně od Stříbra, a bude tedy pravděpodobně poslední, kam se blejno dostane, zde viděl budoucnost. Kromě toho byla žilná hornina v hlubinách Frischglücku, kde se donedávna chodby vrtaly pouze ručně, velmi tvrdá. To je pro něj dostatečný důvod, aby považoval Frischglück za vyřízenou věc. Stejný postoj jako úředníci přirozeně sdíleli i samotní zaměstnanci. I v práci Dr. Schmidta se stále ještě setkávám s názorem a nadějí, že nad větrací šachtou ve Frischglücku se snad ještě nachází olovo, a nejen zinkové blejno. Blejno bylo vždy, dokonce až dodnes, považováno za něco banálního, co si prostě člověk vzal s sebou, když to jinak nešlo, ale žádnou radost z toho neměl. Ředitel dolu Henker bezpochyby sváděl těžký boj. Byl ušetřen hořkého konce. Pravděpodobně byl také hluboce spjat s těžební společností Stříbra a snažil se ji udržet při životě. Také pro rozvoj severní těžební oblasti vydalo představenstvo poslední rozhodnutí na základě závěrů geofyzikálních výzkumů Erda Institutu v Göttingenu. Nedokázalo je bez důkazů zavrhnout ad absurdum, i když ředitel Henker jimi nikdy nebyl příliš nadšen.