28.3.1939 Berlín, stručný popis dolů na olovovou rudu u města Stříbro v Chebsku (župa Sudety) od ing. Wennerscheida, bývalého ředitele těžařstva do roku 1932, který i pro své politické názory byl z Československa vyhoštěn. Přesto, jak je vidět, se nevzdal svého případného návratu do Stříbra a dělal mnoho pro zvovuotevření stříbrských dolů.
Hornické město Stříbro leží asi 40 km západně od Mariánských Lázní v chebském regionu. Počátky těžby olověných rud, které se zde vyskytují, se datují do let 1150-1200, přičemž nejdříve se zde těžilo stříbro, (od toho je odvozeno také české jméno města Stříbra). Když byly kolem roku 1400 stříbrné rudy vytěženy, začalo se zde těžit olovo. Třicetiletá válka zdejší těžební průmysl zničila a z majitelů udělala žebráky. Úspěšná těžba byla obnovena až kolem roku 1790 v dolech Frischglück (Svěží štěstí) a Oberlangenzug. Těžba v těchto dolech byla ukončena až v roce 1908. Zatímco většina dolů ukončila svoji činnost v okamžiku, kdy cena olova dosáhla 20 zlatých, tyto dva doly stále fungovaly až do ceny 9-10 zlatých. V době od roku 1787 přibližně do roku 1890 dosahovaly tyto dva doly dobrých výnosů. Po celá desetiletí pracovalo v těžebním průmyslu ve Stříbře více než 500 horníků a každoročně zde bylo vyprodukováno 1 300 – 2 700 tun olověných koncentrátů (v letech 1929 a 1930 dosahovala produkce 1 700 tun olověných koncentrátů ročně). Těžební průmysl zde byl v minulosti poměrně rozsáhlý, takže myšlenka na obnovení těžby po válce, kdy byly ceny olova poměrně vysoké – 30 zlatých, byla docela pochopitelná. K obnovení těžby, která byla ukončena v roce 1908, došlo již během první světové války, nejdříve však pouze na Adalbertigangu. Po válce si tento provoz pronajala společnost Metall & Erz AG z Vídně. Poté, co tam prodělala spoustu peněz a vypršela jí nájemní smlouva, musela tento důl v roce 1924 vrátit majiteli Haasovi, který během pár let zbankrotoval. Haas v roce 1928 uprchl a zanechal po sobě dluhy ve výši zhruba 9 milionů Kč. V roce 1924, získala Allgemeine Montanbank AG Wien pro Beer, Sondheimer & Co., Frankfurt / M. (Dceřiná společnost Metall & Erz AG Vídeň) a Allgemeine Kreditanstalt ve Vídni těžební podíly následujících 4 svazů: 1) Svaz Mieser Reichensegen u. Frischglück – Bleierzzecher, 2) Svaz Mieser Langenzug – Bleierzzecher, 3) Svaz Neu -Prokopi – Bleierzzecher ve Stříbře, 4) Svaz Kscheutzer Blei- & Silberzecher Gewerkschaft ve Stříbře. 25% těchto těžebních podílů později převzala společnost Deutsche Südsee Phosphat z Brém. Čtyři uvedené svazy byly sloučeny do jedné společnosti, která pod názvem „Vereinigte Blei- und Silberwerke Mies“ (Spojené olověné a stříbrné závody Stříbro) zahájila v roce 1924 rozsáhlé výzkumné a průzkumné práce v oblasti Rondsberg a Nordfeld. V letech 1925/28 byl vybudován velký zpracovatelský závod (9 tun za hodinu), vodní elektrárny, lanovka atd. Bohužel zde však již v té době nebylo dostatečné množství rudy, která byla vytěžena již předtím. V roce 1929 se ukázalo, že výzkum trvající 5 let odhalil dostatek surovin pouze na provoz po dobu 1 ½ roku. Poté, co byly v letech 1927 a 1928 provedeny pouze částečné přípravné práce, byl konečně na jaře 1929 zahájen plný provoz, který pokračoval až do října 1930. Pokles cen na trhu s kovy, který začal na podzim roku 1929, znemožnil další průzkumné práce, takže bylo nutné provoz uzavřít – jednak kvůli nízkým cenám, a jednak kvůli vyčerpání ložisek, která byla objevena do té doby provedenými průzkumy. V letech 1930-32 byla společnost Vereinigte Blei- und Silberwerke zlikvidována a veškeré zařízení a vybavení bylo prodáno. Propadla také práva, protože obchodníci nechtěli platit poplatky (kolem 7 – 8 000 Kč ročně). Popis dolu (viz mapa Příloha 1). Jedná se zde o čtyři různé 4 oblasti, konkrétně: 1) důl Allerheiligen (Všech svatých) se 2 protínajícími se žilami, asi 2 km západně od Stříbra, 2) oblast Rondsberg s asi 3 paralelními žilnými pásmy 1 km východně od Stříbra, 3) Nordfold, ležící na sever od Stříbra, v bezprostřední blízkosti města, kde lidé v dávnější i nedávné minulosti hledali pokračování žilných pásem Rondsberg, 4) důl Kscheutz (Kšice), přibližně 5 km severně od Stříbra. Ad 1) důl Allerheiligen: jsou zde dvě žíly, které se navzájem protínají přibližně v pravém úhlu. Údajně mají tato ložiska méně dobré rudy než ložiska na Rondsbergu; určité možnosti by měly existovat i na Josephigangu. Průzkum dolu prováděla nejdříve (1922–1924) společností Metall u. Erz AG Wien (dceřiná společnost Beer, Sondheimer & Co. Frankfurt/M), po skončení nájmu však musel být důl vrácen majiteli Haasovi. Jak bylo uvedeno výše, Haas se dostal do obrovských dluhů, takže musel v roce 1928 uprchnout. Zcela nový, dosud nezaplacený zpracovatelský závod Krupp byl v provozu jen krátkou dobu; většina zařízení byla mezitím prodána. Ad. 2) Oblast Rondsberg: v oblasti Rondsberg se nachází 3 žilná pásma (Evangelist, střední žilné pásmo, Reichensegen), z nichž lze ekonomicky efektivně využívat pravděpodobně pouze střední pásmo. Toto střední pásmo se skládá z dolů Unterlangenzug, Oberlangenzug, Frischglück a Girnawald. Rudonosná část v Unterlangenzugu je dlouhá asi 250 m a skládá se z hlavní žíly se žilkami. Byly učiněny pokusy sledovat žílu pod městem Stříbrem. Práce však byly zastaveny, protože v žíle nebyla žádná ruda a uvolňovalo se zde velké množství vody. Průlom dlouhý asi 500 m směrem k Oberlangenzugutaké žádnou rudu neobsahoval. Unterlangenzug začíná starou štolou a takzvanou Leošovou šachtou (Leoschacht). Leoschacht má hloubku asi 80 m nad štolou a 80 m pod štolou. Navíc se pomocí slepé šachty zvětšila hloubka o dalších 40 m, takže byla zpřístupněna ložiska až do 120 m pode dnem štoly. V hospodářských letech 1929/1930 byla v Unterlangenzugu vytěžena většina rudy. Po uzavření dolu byly zásoby rudy nad nejhlubší úrovní téměř úplně vyčerpány; na druhé straně, pod úrovní 120 m se však nepochybně nachází zásoby kvalitní rudy v délce 250 m. Oberlangenzug a Frischglück patřily různým majitelům a měly své vlastní šachty. Voda byla vypouštěna úhlopříčnou chodbou do štoly Reichensegen. V minulých staletích se v obou dvou šachtách podařilo pravděpodobně vytěžit velké množství rudy. Olovnatá ruda se tam vyskytovala ve slojích silných až 6 m. Na starých důlních mapách je vidět, že i zde byla ložiska rud velmi roztroušená. Celková délka těchto ložisek mohla být cca 1200–1500 m. Šachty jsou hluboké 80 m měřeno ke dnu štoly a poté dále sestupují do hloubky asi 120 – 150 m pode dnem štoly. S rostoucí hloubkou byla žíla stále tužší a rudní ložiska stále řidší. Místy se vyskytovala i směs zinku, kterou však lze pozorovat také nade dnem štoly. Dalším pokračováním jsou ložiska v takzvaném Girnawaldu, kde po staletí neprobíhaly žádné stavební práce. Také obě paralelní chodby Evangelist a Reichensegen byly znovu otevřeny v letech 1924-1928. Protože však nebyly nalezeny žádné zásoby rud, nebyl průzkum prováděn do větší hloubky. Ad 3) Nordfeld :v letech 1926 až 1928 byla na základě geofyzikálních měření asi o 50 m prohloubena takzvaná severní šachta (Nordschacht), která leží asi 1 km severně od Stříbra, ve snaze o nalezení pokračování Rondsbergských žil příčnou chodbou (300 m), ovšem bez úspěchu. Ad. 4) Kšice (Kscheutz): Kšice leží asi 5 km severně od Stříbra. Žíla je zde dlouhá asi 500 m a nesla olovnatou rudu relativně bohatou na stříbro. Poslední práce zde probíhaly kolem roku 1880 a potýkaly se s problémy spojenými s průnikem velkého množství vody. Žíla však měla příliš krátkou směrnou rozsáhlost; byla přerušena propastí, kterou nebylo snadné překonat, a za níž už průzkum dále nepokračoval. Zhodnocení prognóz na těžbu olověné rudy u Stříbra Navzdory tomu, že se v oblasti Stříbra nachází řada žil, lze na základě předchozích zkušeností konstatovat, že těžba je pravděpodobně možná pouze na Unterlangenzugu a poté hlavně na Frischglücku a Oberlangenzugu do hloubky, a možná přichází v úvahu také v pokračování Frischglückerzugu v takzvaném Girnawaldu. Výskyt rudy na Unterlangenzugu není sám o sobě špatný: ale protože směrná rozsáhlost dosahuje jen 250 m, lze tam vytěžit pouze relativně malé množství. Nejlepší vyhlídky na úspěch nabízí pravděpodobně doly Frischglück a Oberlangenzug. V zásadě je třeba vzít v úvahu to, že rudní žíly v oblasti Rondsberg zatím nebyly odkryty do větší hloubky než 125 m pode dnem štoly. Až do této hloubky lze rudu na šachtě Leo označit za dobrou. V Oberlangenzugu a Frischglücku byl stav rudy nad štolou (výška 80 m) vynikající. (Obsah olova v surové rudě odhadujeme v průměru na 10%). Také pode dnem štoly byly nalezeny některé velmi dobré rudy; ve větších hloubkách však byla hornina stále tužší a obsah olova klesal. Obsahuje pravděpodobně také více směsi, ale jen v kapsách. V důsledku toho prognózy na těžbu v hloubce asi 120 m pode dnem štoly nevypadají na první pohled příliš příznivě. Jsme však toho názoru, že v případě žil, které mají směrnou rozsáhlost přes 3 km, je hloubka 100 – 150 m pode dnem štoly a celková výška výkopu 200 – 250 m velmi malá a že vlastně nic nenasvědčuje tomu, že by ve větších hloubkách nebylo možno nalézt další a lepší rudy. Můžeme uvést například zkušenosti z Kreuthu ve Štýrsku nebo z Glanzenbergu v Sauerlandu, kde panovala domněnka, že ložisko v relativně mělkých hloubkách končí, a kde po prorubání těchto úseků, které rudu neobsahovaly, o dalších 100–200 m, bylo znovu nalezeno velké množství rudy. Údajně tomu tak údajně bylo i v Příbrami. V každém případě jsme toho názoru, že nebude-li dostatek rudy v Německu, měl by zde být proveden hlubinný průzkum, konkrétně v dolech Oberlangenzig a Frischglück. Tento průzkum by měl stát 500 000 až 1 milion říšských marek. Podrobnější informace o hospodářských letech 1929/1930. V únoru 1929 byla zahájena těžba na Leoschachtu, jelikož převládal názor, že se zde nachází dostatečné zásoby rudy na dobu 5 let. Níže podepsaný převzal správu dolu krátce po smrti bývalého správce v dubnu 1929. Bohužel se brzy ukázalo, že informace o zásobách rudy byly přehnané. Ve skutečnosti byly odkryty pouze zásoby rudy na 1 a půl roku. Kapacita rudy dostupné na šachtě Leoschacht byla nedostatečná také kvůli malému počtu pracovišť na to, aby byla vytížena kapacita zpracovatelského závodu, který měl výkon 9 t za hodinu = 90 t za den. Proto byla v dubnu a květnu 1929 znovu otevřena šachta Frischglück a byla odtěžena zbývající rudní mola. Jednotlivé výsledky tohoto hospodářského období naleznete v příloze 2). Je vidět, že v roce 1929 bylo vyprodukováno asi 90 tun olova měsíčně a v roce 1930 asi 135 tun olova. Náklady a výnosy na jednu tunu kovu jsou následující:
1929 1930
Náklady (Kč) 3 318 2100
Výnosy (Kč) 3 007 2 170
Ztráta nebo zisk (Kč) -311 70
Při převedení na říšské marky vypadá situace následovně:
Náklady (RM) 415 262
Výdaje (RM) 376 271
Ztráta nebo zisk (RM) -39 9
Ceny olova na Londýnské burze v obou letech:
1929 1930
494 363
Zúčtovací cena. Na základě dostupných zkušeností je třeba očekávat zúčtovací cenu kolem 600 RM za t kovu (včetně amortizace a úroků z kapitálu ve výši 2 milionů říšských marek)