5.11.1727 Praha, nový Řád myslivosti

Jeho Milosti římského císaře, též v Germánii, Španělích, uherského a českého krále, skutečné tajné i jiné rady, komorníci, královští místodržící, a nejvyšší úředníci zemští v království českém. Známo činíme tuto všem a jednomu každému, jakéhoby týž stavu, důstojenství, neb povolání byl, kterak tak nejvejš-dotčená Jeho císařská a královská Milost, na nás pod datum dvacátého devátého teď-minulého měsíce října, milostivě dopisovati jest ráčila, žeby k zamezení všelikých v myslivosti se vždy ještě vyskytujících vejstupků, nedávno nový Řád myslivosti v arciknížectví rakouském vyhlášen byl, v kterémžto mezi jinými Articulo Trigesimo obmezeno jest, že totižto v dotčeném arciknížectví rakouském budoucně všeliké vyššího stavu osoby, preláti, a jiní zemští spoluobyvatelé, aneb kdožbykoliv jiný byl, bezevšeho rozdílu, nejenom žádné k honbě nedospělé a lehké jeleny, aneb červenou a černou zvěř, v nenáležitém a zapovězeném čase stříleti, nýbrž taky onu ve vlastních lesích dovoleně zabitou, aneb od vrchnosti koupenou, jak červenou tak černou zvěř, ne jak se až posavade od mnohých stávalo, rozsekanou v tak nazvaných zvířecích truhlách (které se pod pokutou 100 dukátů zcela zapovídají) nýbrž veřejně rozsekanou a s parohy neotlučenými voziti, neméně vrchnostlivým myslivcům, aneb jiným sloužícím, jenž nějakou pernatou neb jinou zvěř velkou neb malou, do Vídně k dodání mají, od samé vrchnosti aneb správce, jeden s podpisem a pečetí vyhotovený pas, jenžby při mýtných a jiných potřebných místech poukázati mohl, dán býti má, neb sice dle zaplacení vejš-dotčené pokuty těch 100 dukátů, taková v truhlách vezená, aneb s pasem nezaopatřená černá neb červená zvěřina, ne jen od císařských sem i tam v kraji zůstávajících myslivců, všudy, kdežby takovou natrefili, pobraná, a k Úřadu nejvyššího jagermisterství dodaná, nýbrž taky při liniích, a tak nazvaným táboru, a v branách, bez ohledu osoby dodržená, a jedna polovice pro dotčený Úřad nejvyššího jagermisterství, druhá polovice ale pro Úřad mýtný pobrána býti má. Co se ale překupníků a hokynářů, též všech poddaných dotýče, jenž pernatou neb jakoukoliv jinou zvěřinu k prodeji do Vídně dovážejí, mají též oni, jak na tu z pomezujících zemí tam vezoucí zvěřinu, mýtní ceduli od prvního hraničního mýtného, tak taky na tu od vrchnosti, aneb těch, jenž myslivost prováděti právo mají, koupenou zvěřinu, autentickou atestaci vzíti, a takovou vždy při liniích, bránách, aneb kdež zapotřeby, poukázati, při čehožto zameškání ne jen všecka od takových handlířů bez potřebné mýtné cedule, aneb hodnověrného písemného vysvědčení, do Vídně přivážející zvěřina, za podezřelou a zapovězenou zvěřinu držaná: a protož od císařských myslivců, aneb od úředníků mýtních, vejš-dotčeným způsobem bezodkladně ne jen pobraná, nýbrž taky takový přestupnicí, dle při tom se vyskytujících okolostojičností, zvlášť kdyby fryšlinky, telata, aneb jinou vysokou zvěřinu rozsekanou, skrytě v putnách, pytlích, a týmž způsobem mezi jinými věcmi donášeti chtěli, arestem stiženi, pak ale k Úřadu nejvyššího jagermisterství, po téhož předcházejícím oznámení, k dalšímu vyšetření a ztrestání odevzdáni býti mají. Aby pak obyvatelé a poddaní Jeho Milosti císařské královských dědičných zemí, jenž do arciknížectví rakouského zvěřinu dovážejí, aneb s ní handl a obchod vedou, o tomž novém ustanovení povědomost měli, a před škodou, též zaneprázdnění se hájiti mohli; Tak jest nejvejš-dotčená Jeho císařská a královská Milost naříditi ráčila, tuto nejmilostivější rezolucí tu kdež zapotřebí, vyhlásiti dáti. Pročež tehdy všichni obyvatelé a poddaní, jenž do arciknížectví rakouského zvěřinu dovážejí, neb s ní handl a obchod vedou, neb vésti chtějí, tomuto nejmilostivějšímu ustanovení zadosti činiti, a se dále škody a zaneprázdnění varovati věděti budou.

Dán na královském hradě pražském, dne pátého měsíce listopadu, sedmnáctistého dvacátého sedmého léta.

Vojtěch Václav z Wendau.