Bratrské hornické pokladny
Hornické pojištění je nejstarším odvětvím sociálního pojištění u nás. Jeho začátky sahají hluboko do středověku. Horníci se na způsob jiných řemeslníků spojovali do tzv. Hornických bratrstev, např. Bratrstvo sv. Barbory ve Stříbře, 1695. Představenstvo bratrstva spravovalo bratrskou pokladnu, z níž byly vypláceny půjčky nebo podpory nemocným horníkům, či chudým nebo přestárlým horníkům a také jejich vdovám a sirotkům. Vznik bratrstev byl vlastně dobrovolný. Velký význam hornictví v polovině 19. století si vynutil novou změnu horního práva a s tím i novou úpravu bratrských pokladen (ř.z. č.146/1854). Tento zákon zřídil povinně bratrské pokladny, jež byly udržovány z příspěvků horníků, na něž přešla veškerá péče o horníky. Tento zákon uložil majitelům dolů ve svém podniku zřídit bratrskou pokladnu. Některé bratrské pokladny byly zřizovány i pro malý počet horníků čím se zjistilo, že jsou hospodářsky neúnosné. Hlavní náklad nesli horníci, příspěvky od majitelů dolů do pokladen byly dobrovolné. Horník, který odešel ze zaměstnání nebo byl propuštěn, ztratil veškeré nároky vůči bratrské pokladně. Člen bratrské pokladny měl nárok na bezplatné lékařské ošetření, bezplatné poskytnutí lékařských prostředků, na peněžitou podporu. Nemocenské bylo však velmi malé a penze označovaly stanovy jako výslužné či provize. Až 28.7.1885 vešel v platnost nový zákon ř.z. č. 127/1889, který upravoval zřízených či zřizovaných bratrských pokladen. Jednalo se o nepatrné polepšení. Zákon oddělil provizní pojištění od nemocenského pojištění. Pro nemocenské pojištění horníků platily stále předpisy dle ř. zákona č. 33/1888. majitelé dolů, kteří budovali bratrské pokladny, se mohli spojit a založit se souhlasem horního úřadu společnou bratrskou pokladnu, vlastně se mohla vytvořit pokladna celého revíru. Majitelé dolů museli nyní přispívat do bratrské pokladny rovným dílem s pojištěncem. Představenstvo pokladen se skládalo ze dvou třetin ze zástupců členů, kteří byli voleni na valném shromáždění a z jedné třetiny ze zástupců těžařů. Opět i nový zákon pro horníky nepřinesl žádné ulehčení či přilepšení, naopak přenesl veškerou tíhu sanace pokladny na všechny členy (zvýšením příspěvků, snížení nároků na podporu a redukci podpor). Horníci proto neustále bojovali za zlepšení činnosti bratrských pokladen. Vzhledem k deficitu mnoha pokladen byla několikrát provedena novelizace ř. zákona č. 14/1890, ř.z. č. 3/1892, ř.z. č. 178/1892. Zákonem č. 242/1922 Sb. byly bratrské pokladny sloučeny ve větší celky, v obvodech revírních rad Kladno, Plzeň, Most, Sokolov, Trutnov, Ostrava, zastávka u Brna a Bratislava. Pro provizní pojištění byl vytvořen jediný centrální ústav a to Ústřední bratrská pokladna. Tento stav trval až do roku 1948, kdy vydáním nového zákona č. 99/1948 Sb. byla vytvořena jednotná soustava sociálního pojištění. V roce 1951 došlo k přebudování národního pojištění zákonem č. 102/1951 Sb. podle něhož bylo nemocenské pojištění odděleno od důchodového pojištění. Vrátíme – li se o 150 let nazpět zjistíme, že již v roce 1810 založil hrabě Karel ze Šternberka pro horníky a hutníky svých dolů bratrskou pokladnu. Až do roku 1858 ji podporoval svými příspěvky a nazval ji Pokladnice bratrská pro veškeré hraběcí šternberské doly a hutě v okrese plzeňském a pražském. Podle výnosu ministerstva veřejných prací z 13.5.1911 a horního hejtmanství Praha se měly sloučit v jednu bratrskou pokladnu doly hraběte Šternberka a kamenouhelné doly Hořovicko-salingerovské společnosti v Břasích (1838), minerální závody knížete Auersperka v Kamenici, Pisturiovské doly ve Vejvanově, Kristiánský důl ve Vranovicích, důl Marie Pomocné u sv. Kříže firmy Kupfer a Glasser, Radnické bratrské pokladny v Břasích, Spojené litické bratrské pokladny, bratrské pokladny pro knížecí Thurn-Taxiský horní závod Cech Mathildin v Liticích, bratrské pokladny Maxmiliánské horní společnosti ve Vranovicích, bratrské pokladny Akciové horní a průmyslové společnosti (J.D. Starck), Spojené zbirožsko-rokycanské bratrské pokladny v Holoubkově, bratrské pokladny pro kamenouhelné doly Západočeské báňské akciové společnosti (Mantovské těžařstvo), bratrské pokladny Cechu sv. Pankráce v Nýřanech, bratrské pokladny Blatnického těžařstva, bratrské pokladny pro Výtuňský horní revír ve Výtuni a bratrské pokladny ve Vlkýši. V roce 1924 při vytvoření Sjednocené revírní bratrské pokladny v Plznipřevzala nová pokladna písemnosti slučovaných pokladen. Vedle pokladen pro obvod revírního báňského úřadu v Plzni k ní ještě patřily pokladny revírního báňského úřadu v Českých Budějovicích, Českokrumlovska a Táborska. Evidence pojištěnců ve starých bratrských pokladnách se dělala pouze podle matrik a personálních listů. Vznikem nové pokladny byla založena nová evidence na tzv. štítcích. Podle zákona č. 99/1948 Sb. o národním pojištění přešla agenda revírní bratrské pokladny na Národní výnor města Plzně. V archívech se knihy bratrských pokladen uspořádaly a dodnes se zachovaly. Např. bratrská pokladna pro Západočeský akciový báňský spolek, doly Sulkov (1826 – 1916) nebo Doly ve Zbůchu (1815 – 1950) či Mantovská bratrská pokladna (1804 – 1906).
Převzato z Národního archívu Praha