Ložisko v okolí Stříbra bylo velice žádné zejména kvůli obsahu stříbra. Vyplývá to ze starých statistik, podle nichž, zejména v severních oblastech, kde se nachází těžební revír Kšice, dosahovala výtěžnost ve spodních horizontech až 3000 g stříbra na 1 tunu, tedy podstatně více než v jižním těžebním revíru, který vykazoval výtěžnost 300-800 g na 1 tunu olova. Jak bylo uvedeno výše, ve struktuře těžebního revíru Stříbro se nachází vrstvy různého stáří, přičemž severní žíly jsou nejstarší, zatímco východní jsou nejmladší. Vyvřelé horniny žíly zinkového blejna, které vedou z východu, částečně sledují severní žily a po určité vzdálenosti se vždy odklání na západ. Nachází se zde tedy 13 žilných pásem
1. / Vyvřelá pásma táhnoucí se ze severu na jih, žíly Grünstein
2. / Žíly vedoucí ve směru sever-severozápad – jih-jihovýchod
3. / Žíly vedoucí ve směru východ-severovýchod – západ jihozápad (východní žíly).
Chodby patřící do systému 1 + 2 mají západní sklon 45-90°, zatímco chodby, které jsou součástí systému 3 s v různých úhlech odklání k jihu. Co se týče žil, které náleží svazu Allheiligen jsme uváděli žíly systému 2 a 3. Adalberti a Johanni, které vedou přibližně severo-severozápadním jiho-jihovýchodním směrem patří k prvnímu systému Josefi a Allerheiligen pravděpodobně k druhému systému. Zatímco tyto křemenné žíly obsahují drúzy a některé leštěnec olověný, ve východních žilách křemenný povlak téměř úplně chybí a obvyklý hrubý galenit se vyskytuje zavěšený ve zborceném masívu. Z hlediska těžby mají tyto podmínky značný význam, protože těžba severních žil bude vzhledem k jejich pevnosti ve srovnání s jižním žilami podstatně dražší. Oblast Allerheiligen, která nás obzvláště zajímá, obsahuje severní žíly Adalberti, Johanni, Franzisci, Jgnazi a Hilldegardis, a navíc ještě východní žíly Allerheilgen, Josefi a tzv. stříbrné štoly. Údolí řeky Mže, které protíná těžební revír uvedeného svazu, by mohlo být, jak bylo uvedeno výše, pokračováním trhliny, která částečně patří k systému trhlin východních chodeb. Za pozornost stojí také průsečíky mezi těmito dvěma systémy, protože na nich byly objeveny velké úlomky žil poměrně dost bohaté na rudu (v uvedeném případě se jedná o spojení žil Adalberti-Josefi). V oblasti Allerheiligen byly dosud těženy pouze žíly Allerheiligen, Adalberti, Johanni a Josef1.
Umístění dolu: šachtový důl Adalberti provozovaný svazem Allerheilgen se nachází asi 3 km západně od města Stříbro a asi 4 km od vlakového nádraží Stříbro Kaldrau na hlavní trati ČSD Plzeň – Cheb. Asi 500 m severně od dolu vede hlavní silnice Plzeň – Bor-Rozvadov. Důl je se silnicí spojen prostřednictvím vlečky, která mu usnadňuje expedici jeho produkce a zásobování materiálem. Zároveň vede k dolu částečně veřejná příjezdová cesta, která byla zčásti vybudována na náklady závodu. Asi 400 m jižně od závodu leží zmíněné údolí řeky Mže. Šachta je s údolím řeky spojena prostřednictvím štoly, která rovněž slouží k odvodu přebytečné vody. Jak již bylo zmíněno, těžební závod v současné době vlastní firma Haas Felix a společníci. V roce 1926 se dolu podařilo vytěžit více než 40 tun olova, což byl dosavadní rekord, a to vedlo majitele k velkorysému rozšíření závodu. Rozhodli se převzít celý provoz a investovali do něj finanční prostředky, které neodpovídaly reálné situaci. Peníze na tuto investici získali výhradně prostřednictvím čerpaných úvěrů. Bylo zřejmé, že vzhledem k závazkům ohledně placení úroků a jistiny, výraznému poklesu cen olova, bezohledné těžbě zásob rudy bez vytváření rezerv a novým průzkumům, které bylo nutno provádět kvůli těžebními výškám, musela tato kapitálově slabá společnost zkrachovat. Významnou roli navíc hrálo to, že rozšíření závodu bylo ze své podstaty chybné z toho důvodu, že zde nebyly dostatečné zásoby rudy. Údržba a náklady na provoz rozšířeného závodu zkrátka nebyly úměrné produkci. Od 1. dubna tohoto roku je společnost pod nucenou správou věřitelů. Objem pasiv přesahuje částku 10 000 000 Kč. Přesná odhadnutá hodnota společnosti ještě není v tuto chvíli známa, ale nemůže být pochyb o tom, že ani zdaleka nedosáhne hodnoty pasív. Krajský soud v Plzni jmenoval nuceným správcem pana Huga Lederera, obchodníka ze Stříbra. Pozemky v majetku svazu se nachází v okolí závodu Adalberti, přičemž všechny pozemky leží v katastrálním území Stříbra. Jedná se o pozemky č. 516, 517, 518/1, /2, /3, / 4, 538/2 a 771/2 o celkové výměře 25 850 m2. Budovy a stroje na povrchu dolu Adalberti: transformátorová stanice s připojením na pozemní síť elektrárenského spolku pro severošumavský okres Tachov. Budova je postavena z plné cihly. Inventář se skládá ze dvou transformátorů 24 000/380 V o výkonu 160 a 170 KVĄ, kompletně vybavených různými olejovými spínači, ochranou hvězda-trojúhelník, tlumivkami a měřicími přístroji. S výjimkou olejových spínačů (výrobce AEG) se jedná o zařízení od společnosti Siemens-Schuckert. Těžební věž byla vybudovaná z dřevěných hranolů, vysoká asi 20 m. Zahrnuje systém bleskosvodů, jámovou ohlubeň a horní těžný poval, který tvoří rovněž lávku k místu zpracování. Zde je třeba zmínit také důlní vozíky, kterých je zde 25. Těžní klece, které jsou velmi kvalitně vyrobeny, mají bezpečnostní převody. Strojovna je nehořlavá, postavená z cihel. Dvouvěžový elektrický naviják s hloubkoměrem, 2 pásové brzdy na bubnech a 1 nožní čelisťová brzda na hřídeli bubnu. Naviják dodala společnost Bora a je poháněn motorem Bergmann o výkonu 18 ½ kW. Každé zdvihací lano má délku 250 m. Vzduchové kompresory jsou každý s minimálním výkonem s 5 m3/min. Kompresory dodala společnost Bora, jedná se o značku Pokorny – Widukind z Frankfurtu. Každý kompresor je poháněn motorem Siemens Schuckert o výkonu 28 KW. Kromě toho zde jsou příslušné spínače, spouštěče a ovládací panely, 2 tlakové nádoby, každá o objemu 2 m3, vzduchové filtry, samostatné odlučovače oleje a další příslušenství. Zámečnická a kovářská dílna je postavená, jak je uvedeno výše, 2 kovářské výhně, 1 stroje na ostření vrtáků Flottmann, 1 sloupová vrtačka, 1 soustruh, 1 nůžky na plech, 1 ruční děrovadlo, 1 elektrická vrtačka, 1 velká závitnice, 1 obrušovačka další nástroje atd. Další větší budova v areálu je cihlové konstrukce, ve které se nachází kancelář společnosti s inventářem, místnost důlního dozorce a důlní zápisna, sklad oleje a umývárny (umývárny zatím nejsou vybavené), místnost pro poskytování první pomoci, sklad, v němž jsou umístěny níže uvedené zásoby. Inventář skladu je 27 vrtacích kladiv Flottmann a Bora nespecifikovaného typu. Sbíječky s příslušnými náhradními díly, různými vrtáky, vrtacími trubkami atd. Cihlová tesařská kůlna s kotoučovou pilou a nástroji. Budova na zpracování rud je z masivního zdiva a s betonovými podlahami. První část má rozměry 20 x 14 = 280 m2, čtyři podlaží. Druhá část má rozměry 18 x 24 m = 420 m2 ve dvou podlažích. Přičemž lávka je umístěna v případě první části ve výši 13 metrů a v případě druhé části 9 metrů nad ohlubní jámy. Úpravné zařízení má 4 hnací motory s výkonem 31, 28, 14 ½ a 10 KW a také 2 motory čerpadel o výkonu 2 ½ a 1 ½ kW, jeden motor výtahu o výkonu 8 kW a jeden o výkonu 5 KW. Rovnoměrného provozu zpracovatelského závodu nezávisle na těžbě dolu, je dosaženo instalací zásobníku s kapacitou 120 tun vytěžené rudy. Pro urychlení procesu zpracování je mezi zásobníkem a místem klesání do dolu nainstalován třídící stůl. Proto se na druhém třídícím stole, který je umístěn za zásobníkem zpracovávají pouze obohacené rudy. Zpracovatelské zařízení navíc zahrnuje níže uvedené zařízení na praní rudy, 2 navijáky (1 jednočinný, 1 dvojčinný), 1 mycí buben se sítovou hlavou, 1 drtič kamene, 4 kuželové dvou a třídílné třídící bubny, 1 hrubá válcovací stolice, 1 jemná válcovací stolice, 1 kulový mlýn se sítem, 8 sázeček,
5 sporáků (3 Ferraris a 2 Krupps -Gruson ), 2 kuželové odkalovače včetně kanálů a napájecích zařízení, 26 brašen na vyprodukovaný materiál, 2 čerpadla. Vedle výše uvedeného zásobníku na surovou rudu po 1. řezání jsou k dispozici ještě dva další zásobníky, každý s kapacitou 20- 5 tun na vytěženou surovinu a meziprodukty. Za pozornost stojí zejména špičkové zhušťovací zařízení o průměru 10 m a výšce 6 m, které je určeno na čištění a regeneraci recirkulačních vod. Je postaveno ze železobetonu, umístěno v samostatné budově a má kapacitu 500 litrů vyčištěné recirkulační vody za minutu. Díky ní zcela odpadá nutnost budování nádrží na čištění odpadních vod, které s sebou obvykle přináší vysoké stavební náklady, velké nároky na prostor a nepříjemnou manipulací. Kal je prostřednictvím hadicového čerpadla přepravován přímo na vřesoviště.
Zařízení dodané firmou Krupp je dokonale zkonstruováno, podle údajů dodavatelské firmy zpracuje za hodinu 6 tun předřezaného matriálu, což by při přepočtu na přepravovaný materiál odpovídalo devíti tunám. Kulový mlýn bude stejně jako ostatní zařízení převzat z dřívějšího provizorního závodu a bude instalován v novém závodě, kde bude zpracovávat středně velké produkty do zrnitosti 8/4 po vlastním přípravném procesu. Pokud je systém plně vybaven, činí požadavek na energii v průměru 100 kW, což za přibližně 15 hodin při provozu na dvě třetiny kapacity odpovídá 15 kW. Při nákupu elektřiny z dálkové rozvodné sítě byly náklady na energii při ceně 70 haléřů za 1 KW stanoveny ve výši 1050 Kč za 15 hodin provozu, což odpovídá zpracování 135 tun vytěženého materiálu. Celkové náklady na praní, bez zahrnutí amortizace zařízení, budou činit 30 Kč za 1 tunu průtočného množství. Čistá voda se do místa úpravy přivádí přívodem důlní vody prostřednictvím odstředivého čerpadla připojeného přímo k motoru o výkonu 1000 litrů za minutu. Kapacita vtékání vody do dolu činí asi 300 litrů za minutu. Důl se skládá z 20 jednoduchých důlních masívů a 65 výhradních kutišť, přičemž některá, jak se zdá, jsou umístěna kolem stávajícího provozu. 50 výhradních kutišť má přednostní právo. Ta se nachází hlavně v slibných oblastech Ignazius a Isabellentahle. Zmíněné důlní masívy jsou obecně nesouvislé a jsou rozděleny na následující celky: 4 důlní masív Allerheiligen, 4 důlní masív Johanni, 4 důlní masív Adalberti jámy, kde je třeba určit rudnatost a dále, 4 důlní masív Floriani, 4 důlní masív Prokopi, který se nachází u Vrbic. V případě důlních masívů Floriani a Prokopi nejsou k dispozici žádné informace o rudnatosti, ani o vybavení důlního díla. Za zmínku stojí rovněž to, že 5 výhradních kutišť s přednostním právem na dole Evengelist východně od Stříbra, čtyři v Gyrbawalde a 5 Anlovatele jižně od Stříbra je obsazeno. Ostatní si můžete najít na přiložené mapě výhradních kutišť, přičemž se nebudeme zabývat jejich jednotlivými popisy, protože by to bylo nad rámec této zprávy. Bylo by možné provést úplné scelení, a to prostřednictvím výměny výhradních kutišť se sousedním svazem. Důlní pole Allerheiligen se táhne východním směrem stejnojmenné žíly s jižním sklonem. Směr poklesové propadliny bývalého dolu je dodnes dobře viditelný. Výstavba železniční trati Vídeň – Cheb v letech 1873-1875 údajně zabránila jejímu dalšímu rozšíření, protože průzkumný vrt se ocitl v takové blízkosti železniční trati, že by ji těžba mohla ohrozit. To znamenalo prakticky konec tohoto kdysi kvetoucího těžebního podniku. V roce 1899 byl důl znovu otevřen a došlo k přemístění těžebních mas, nový provoz zde však zahájen nebyl. V současné době je stávající štola údajně přístupná do vzdálenosti asi 200 m od vchodu, tzn. až k první slepé jámě, kde je přerušena. Nebylo provedeno žádné zmáhání důlního díla. Je pravděpodobné, že hlavním důvodem uzavření tohoto dolu, jehož rudnost je podle Pošepného velmi vysoká, nebyla ani tak výstavba železnice, ale hlavně vysoké náklady na primitivní odvodnění nebo možnost odvodu vody dostupnými prostředky (vodní energetické zařízení). Nelze vyloučit, že v hlubších částech dolů nebylo možné gravitační vodu kvůli nedostatku energie stávajícími čerpacími systémy již vůbec zadržet. Podle poklesové propadliny lze odhadnout délku od ústí na 1 – 1½ km. Výplně žíly Johanni se stejně jako těžební pole Allerheiligen rozkládají jižně od Stříbra. Zde naši předkové těžili rudu v horním a spodním dole. První z nich je dlouhá 120 m, druhá je dlouhá 180 m. Současná výška výrubu dosahuje 36 a ve spodním dole je neprůchodná slepá jáma. Kvůli závalu se nelze dostat ani na Fürstenbau. V horní části dolu jsou však po odstranění dna vidět hezké zásoby rudy. Těžební masívy Floriani a Prokupi se rozkládají u obce Vrbice a nepodařilo se nám o nich získat vůbec žádné údaje. Zde by bylo zapotřebí provést zcela nový průzkum, ale vzhledem k minimu dostupných informací bychom o případném úspěchu nebo neúspěchu takového průzkumu v žádném případě nechtěli spekulovat. Těžební masív Adalberti s dolem Adalbertizeche a výše uvedenými šachtami Ries jsou vybudovány na dvou žílách, z nichž první, tj. žíla Adalberti, vede ze severu na jih, a takzvanou druhou žílu neboli žílu Josefi lze označit jako východní žílu. V případě žíly Josefi se jedná o mineralizovanou akviziční trhlinu, která je mladšího původu než Adalberti. Stejně tak žíla, která vede souběžně s Adalberti, tzv. Johanni, vzbuzuje oprávněné naděje na budoucí úspěch, ačkoliv dosud nebyl proveden důkladný průzkum. Místa, kam se pracovníci provádějící průzkum žíly Josefi dostali, se zdají být jalová a narušená, ale ukazuje se, že žíla Josefigang je zde v bezprostřední blízkosti křižovatek s velmi ušlechtilými ložisky. Žíla Johannigang vykazuje zřetelné charakteristiky těžebního revíru Frischglücker, o němž je známo, že je hlavním místem výskytu rudy v oblasti Stříbra, a který byl proslulý svojí vysoce ušlechtilou rudou. Již společná charakteristika žíly sama o sobě svědčí o tom, že žílu Johanni je třeba v tuto chvíli považovat za hlavní žílu, zejména proto, že jasně vede ke křemennému útvaru Frischglücker o tloušťce 2 m. V jednotlivých případech se dosud nepodařilo dostat k zavěšeným ani ležícím lemům této žíly. Jelikož protíná žílu Josefi je tedy starší, pravděpodobně má poněkud méně rudy. O tom svědčí také výše uvedená krásná mineralizace této žíly poblíž ložiska. O mineralizaci žíly Johanni svědčí také hojné vedení žíly položené k Adalberti. Její spojovací sutiny svědčí o tom, že těžba by zde určitě stála za úvahu. Ohlubeň jámy šachty Adalberti leží ve výšce 428 m nad mořem v šachtě ražené z údolí Mže, která má délku 400 m od ústí a průřez 10 m2. Hloubka mezi okrajem a horizontem šachty dosahuje 51 m. Nad tím se nachází střední patrová chodba, která se zdá být jak v Josefi, tak v Adalberti zcela vytěžena, s výjimkou malých míst s místy 25-30 cm tuhé rudy. V příloze jsou uvedeny důlní mapy Adalberti a Josefi, které dokládají zdejší dosavadní důlní činnost.
Žíla Adalbertigang vede 80 m na sever na horizontu šachty z východu šachty a nelze zde hovořit o otevřeném ložisku rudy. První patrová chodba, 20 m pod šachtou, jak se zdá, vede 220 m na jih, 100 m na sever. Severní strana byla vytěžena, ložisko je jalové. V jižním poli je uváděna plocha žíly 1040 m2., která však v realitě bude menší, spíše 700 m2. Na jižním hnaní této chodby zbývá ještě asi 10 m k průlomu se starým vyhloubením, které údajně vede z šachty s velmi kvalitními rudnými materiály, ale dnes není přístupné. Druhá patrová chodba 12 m pod 1. patrovou chodbou: Jak je vidět, těžební výšky jsou nepřiměřeně nízké a průzkum může být při této nízké výšce těžby ziskový. Při ražení 30 m na jih bude způsobilých 200 m2 a při ražení 90 m na sever bude způsobilých 400 m2 příslušné plochy žíly. Avšak vzhledem k tomu, že je třeba započítat severní šachtový pilíř, můžeme zde brát v úvahu pouze 540 m2. Po dalších 11 m ve vyhloubení je třetí patrová chodba, která však směrem na jih žílu zjevně minula, zatímco na sever lze z uvedených 480 m2 brát při těžbě v úvahu pravděpodobně jen asi 200 m2. Celková těžitelná plocha žíly Adalberti tak činí 1440 m2. Na žíle Josefi bylo proraženo 230 m od horizontu štoly na západ, kde údajně existuje plocha žíly 720 m2 na východ 120 m bez existující plochy žíly, nad tento horizont zasahuje starý důl. Na první patrové chodbě se podle záznamů plochy žíly provedených současnou správou žíly nachází 450 m2 po 110 m západním směrem a 500 m2 po 140 m východním směrem. Pro těžbu přichází na západě v úvahu pouze 300 m2 a na východě lze počítat s nevytěženou výměrou žíly asi 460 m2. Na druhé patrové chodbě nebylo směrem na západ provedeno žádné ražení. Směrem na východ 60 m, přičemž z plochy chodby 110 m2 bude pouze 20 m2 rudných.