Havířský průvod v Jihlavě má více než dvousetletou tradici, avšak mnoho lidí, kteří se touto problematikou zabývají, zajímá, jak slavný průvod je v očích ostatních měst, jestli Jihlavě přinese finanční obnos či zda se zvýší prestiž města. Bakalářské práce, které obsahující téma Havířský průvod jsou nejčastěji o tom, zda průvod přivádí do města více turistů, tudíž se zvýší finanční obrat města či jak moc je známý v zahraničí. O historii spolku se zmíní pouze na okraj. Málokoho zajímá historie, lidé, jež celý průvod vymysleli a připravovali a jak těžké začátky průvod vlastně měl. Pokud se někoho zeptáte, kdy se konal první průvod, skoro nikdo Vám ani neodpoví správné století. Obyvatelé města průvod berou jako nedílnou součást a považují ho za svůj. Ale zajímavé jsou projevy lidí, když zjistí skutečnost, že původní Havířský spolek byl německou záležitostí, kterou do českých rukou vzali občané až po druhé světové válce. O založení průvodu a poté o založení spolku pro zachování Havířského průvodu měli zásluhu dva muži německé národnosti, kteří stáli nejen za vznikem spolku a průvodu, ale byli v pozadí dalších důležitých událostí v Jihlavě. V dnešní době má průvod na svých bedrech neobyčejně zdatný ing. Milan Medvěd Kolář, který se stará nejen o Havířský průvod, ale také pořádá nejrůznější akce spojené s historií jak města nebo České republiky, tak má také na starost velmi známé Prázdniny v Telči. Musíme ale začít od začátku, který je vždycky těžký, ale jeho výsledky nakonec stojí zato. Proto se budou následující kapitoly zajímat o počátky a vývoj havířského průvodu, o důležitých osobnostech, jež měli vše na starost a o kostýmech, které mají děti na sobě.
První Havířský průvod První doložený Havířský průvod se konal roku 1799, kdy se slavilo domnělé 1000. výročí města Jihlavy založené na údajích Hájkovy Kroniky české. ,,Dieses Jahr in der Geschichte von Jihlava ist sehr bemerkenswert. Die Bewohner dieser ZEJDA, R.: Jihlava v proměnách, Jihlava 2006, Stadt feierte am 24 Juni tausendjährigen Jubiläums der Gründung der Stadt.″ Vznik průvodu, který byl součástí oslav, je i dnes spojován se jménem jihlavského rodáka německé národnosti Johanna Heindricha Marzyho. Ve svých 77 letech se pustil do projektu nebývalých rozměrů. Celá oslava trvala pět dní a zúčastnila se jí skoro celá Jihlava. Mezi významnými osobnostmi, jež se na oslavu přijely podívat, byl např. krajský hejtman Arnošt Hannibal svobodný pán v. Locella63, vrchní zemský stavební ředitel Karel Jacobi, starosta Jakob Gosko ze Sachsenthalu či strahovský opat Václav Josef Mayer. Celé město bylo nádherně vyzdobeno, avšak nejvíce pozornosti padlo na historické centrum města, kde bylo zbudováno slavnostní osvětlení a všude vlály vlajky s městským znakem či oslavnými básněmi. ,,Am Abend, die ganze Stadt beleuchtet wurde, haben die Fenster zierte viele der prägnantesten Banner und betrieben Beleuchtung Mariensäule von der Ferse auf den höchsten Gipfel. Hall wurde ebenfalls reichlich beleuchtet und geschmückt mit Fahnen, wobei jedes Fenster dargestellt ein bemerkenswertes Ereignis glich einem früheren Jahrhunderten.″ Nejdůležitější den oslav byl hned první den, což bylo pondělí 24. června 1799. Den začal u kostela sv. Jana Křitele, kde byla o půl osmé ráno započata obrovská mše. Po mši se žáci triviální školy, hlavní školy a gymnázia seřadili do průvodu, za nimi šli jihlavské cechy, kněží, řeholníci, úředníci magistrátu, ostrostřelci a nakonec městské panstvo. Na památku a oslavu horníků šlo 24 chlapců z hlavní školy za postavy horníků. Polovina jich měla bílé roucho, na hlavách vavřínové věnce a v rukou zapálené svíce. Druhá polovina měla typický hornický oděv z obyčejného lněného plátna a zapálené kahany. Celý průvod končil u kostela sv. Jakuba, kde pokračoval další mší, ve které kněz vyzdvihoval nejdůležitější události města Jihlavy. Další mši odsloužil strahovský opat Václav Josef Mayer. Oslava pokračovala následující čtyři dny. Významným datem, určujícím konání dalších havířských průvodů, byl 24. červen, kdy byl a je slaven svátek sv. Jana Tento rok jest v dějinách Jihlavy velmi pozoruhodné. Obyvatelé tohoto města slavili dne 24. června tisícileté jubileum založení tohoto města. MEMORABILIEN, L.: Umständliche Beschreibung der tausendjährigen relebten Jubelfeier der k. Kreis – und Bergstadt Iglau, Jihlava 1799, s. 36 – 37. 62 SOkA Jihlava, Fond Hlavní škola Jihlava, inv. č. 1. Arnošt Hannibal svobodný pán v. Locella se narodi v roce 1723 ve Vídni. Byl to moravsko-slezský guberniální rada a hejtman jihlavského kraje. 64 HEJHAL, P. a kol.: Havíření na Jihlavsku, Jihlava 2009, s. 104. Večer bylo celé město osvětleno, okna ozdobilo mnoho výstižných transparentů a nejvíce působilo osvětlení Mariánského sloupu od paty až k nejvyššímu vrcholu. Také radnice byla bohatě osvětlena a ozdobena transparenty, při čemž každé okno znázorňovalo a připomínalo nějakou význačnou událost předchozích staletí. Zatímco celá Evropa se zmítala ve válkách, Jihlavští nákladně oslavovali své domnělé jubileum.″ Johann Heindrich Marzy Prvním mužem, jenž vytvořil postavy havířů a zařadil je do svatojánských oslav, byl jihlavský rodák Johann H. Marzy. Narodil se 15. srpna 1722 v Jihlavě. Základní vzdělání získal ve farní škole u sv. Jakuba, které dokončil v roce 1739 a později absolvoval jihlavské jezuitské gymnázium. Johann H. Marzy bydlel v domě č. 191, v tehdejší ulici Obere Fleischhacker – Gasse, dnešní Havířská ulice, avšak dům nebyl dochován, jelikož byl v roce 1954 přestavěn. V Jihlavě Johann Marzy působil jako mědirytec, pedagog, vlastivědný pracovník, ale hlavně jako historik. Přes třicet let pracoval jako úředník Městského magistrátu, kde uspořádal městský archiv, z kterého čerpal pro své pozdější historické práce, např. vytvořil kroniku města, která se ale nedochovala celá. Pro své velké historické znalosti byl nazýván Otcem jihlavské historiografie. Důležitým okamžikem, který se zapsal do jihlavských dějin, bylo zavedení, tehdy ještě malého, průvodu havířských postav, jež se poprvé konal v roce 1799 při oslavách výročí města. Johann H. Mazry zemřel o rok později, 4. ledna také v Jihlavě, avšak jeho jméno bylo nemělo být nikdy zapomenuto. Důležitým dílem, jež vytvořil Johann Marzy je rytina města Jihlavy, kde je zachycena brána Matky Boží se zřetelnými hodinami. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby tam v té době hodiny byly. Podle jiných historických dochovaných materiálů se hodiny na bránu připevnily až padesát let po smrti autora rytiny.Vliv pověstí na výročí města V dřívějších dobách lidé věřili, že město Jihlava má počátky již v roce 799, i když se k tomuto datu nevztahoval žádný hmatatelný či písemný důkaz. Rok 799 se objevuje hned v několika jihlavských pověstech a každý z nás ví, že i pověsti mají někde svůj reálný základ. Tudíž proč ne. Můžeme klidně věřit tomu, že historie jihlavské osady spadá již do konce 8. století a jihlavské oslavy výročí města se měli odpočítávat od tohoto data. Jednou z nejkrásnějších a zřejmě nepravdivějších pověstí je pověst o hrnčíři, který žil na území dnešních Starých Hor v Jihlavě a kterému se nedařilo vypalovat svoje výrobky. Hrnčíř se svěřil jinému kupci, který projížděl okolo. Tento kupec okamžitě poznal, proč se hrnčíři nedaří. Výrobky praskaly díky stříbru obsaženému v hlíně. Kupec neváhal, za nějaký čas se vrátil i se svým bratrem a koupil od hrnčíře pozemek a pak už si jen na toto místo zval horníky, aby mu rozšiřovali svoje jmění. Podle této pověsti dostalo místo jméno Jihlava a kostelík byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli, jenž měl chránit horníky. Nádhernou píseň o založení města, která též obsahuje rok 799, najdeme i v jedné z latinských jihlavských kronik, pocházející z přelomu 16. a 17. století. Tato píseň se velmi často objevuje v různých knihách týkajících se jihlavské historie. Pozoruhodnosti v hornictví Počátky prvního jihlavské dolování spadají do roku 1227, kdy král Přemysl Otakar I. potvrdil zakladateli městu Jemnice darované doly v okolí tohoto města, pod podmínkou, že budou tyto doly spravovány podle jihlavského horního práva71. Jihlavská rudní oblast byla tvořena žilním systém Ag-Pb-Zn rud, který je vázán na žulový masiv. Celkem bylo na tomto území přes 20 rudonosných žil, jejichž velikost byla od několika cm do několika metrů. Výskyt uhličitanů byl velmi vzácný, rudy především tvořily sirníky olova a zinku s příměsí stříbra. Počátkem 14. století měli horníky velké problémy s důlní vodou, která jim zatápěla důlní cesty. Největší rudné žíly se nacházely v staroirském a rančířovském pásmu jižně od Jihlavy. Rančířovské žíly byly nejbohatší na stříbro, jelikož jedna tuna rudy obsahovala až 8 kg stříbra. Další velká žíla se nacházela u Malého Beranova, kde byla vyražena nejdelší dědičná štola, štola sv. Jiří, která dosahovala 864 m. Hornická profese je jedna z nejstarších vůbec a díky tomu má také velmi staré tradice a symboly. Mezi nejstaršími a nejvíce využívanými je hornický znak – mlátek a želízko, dále také hornický kroj, pozdrav Zdař Bůh!, postava permoníka a horničtí patroni Prokop a Barbora. Hornický znak obsahuje zkřížený mlátek (kladivo). Horní právo v Jihlavě existuje již od 13. století, kdy v 70. letech bylo sepsány městské a horní práva. Tato listina byla později potvrzena panovnickou pečetí a je označována jako privilegium A. novější verze, v které byly některá horní práva upraveny, se dochovala pod označením privilegium B. Správný znak převzaly desítky měst do svého městského znaku a byly také hojně využívány na fasádách městských domů. Mlátek (kladivo) horník držel v pravé ruce. ,,Pevně naražená násada mlátku přes jeho železnou palici nikdy nepřečnívala.″ Želízko držel horník v levé ruce. ,,Železný výměnný klín byl volně nastrčený na násadě tak, aby se z něho nepřenášely otřesy údaru mlátku do ruky.″ Tehdejší horníci používali tři typy želízek. Bylo to denní želízko, které se používalo k běžné těžbě. Poté žumpové želízko, které se používalo při hloubení a zásekáček, který se používal na nejtvrdší horniny. Důležité je také rozdělí stříbrných žil. Stříbrné žíly se dělí na několik druhů. Žíly, které sestupují ze zemské kůry do hlubin, se nazývají hlubinné. Ty, které jdou vodorovně, se nazývají ložní, neboli sloj. Ty, které leží těsně pod povrchem a rozprostírají se do délky i šířky, se nazývají peň. Horník už podle prasklin na hornině poznal, kde se žíly spojovaly či křížily. Začátek žíly, který je na povrchu, se nazývá hlava a konec žíly ocas. Žíly se dělí na plné (čistý kov), druzovité (málo kovu a mnoho důlního plynu) či hluché (málo kovu a silně zaplaveny vodou). ,,Největší známá šířka jihlavské žíly byla dva metry, průměr však činil 30 až 60 cm.″ V 17. století byla také vytvořena nejhlubší šachta na území Jihlavska ,,kunstšachta byla v té době nejdokonalejší jihlavskou šachtou, opatřena byla dokonce i těžním strojem a dosáhla největší známé hloubky v jihlavském revíru, tj. 113,2 metru.″77 Horníci pracovali na třísměnný provoz. Každá směna trvala osm hodin a horník měl právo na hodinovou pauzu. Začátek a konec směny byl ohlašován zvoněním na obrovský zvon tzv. campana nebo bušením do železné tyče. Pracovalo se celý týden, v sobotu se vyplácela mzda, propouštěli nebo se naopak přijímali horníci. O nedělích a svátkách se nepracovalo, pokud to nebylo nutně potřeba. Velkým problém při dolování byla uvolňovaná voda, která musela být co nejdříve odstraněna. To se dělalo buď pumpami, vodotěsnými stroji nebo vodním kolem. V některých případech se vykopala tzv. dědičná štola, do které stékala veškerá voda z ostatních vyšších štol. Profese horníka byla velmi složitá a důležitá. Horník musel na první pohled poznat, zda bude práce prospěšná či prodělečná. Každý, kdo se chtěl zabývat touto prací, musel znát horniny, nerosty, typy žil, vrstvení skal, musel rozumět práci a také musel vědět, jak je tato práce nebezpečná. Horníci začínali povrchovým kutáním nerostů, které nebyly až tak hluboké, něco okolo pěti metrů. Toto dolování se nazývalo ,,do dne″, jelikož nad sebou stále měly slunce. Druhým typem bylo dolování ,,do noci″, kdy se horníci museli dostat až pod povrch země do šachet. Stříbrné rudy se také hledali pouhým okem, například na místě, kde tráva nezmrzla, či kde opadávají stromy jindy než je obvyklé. Ale nejčastěji se stříbro hledalo pomocí proutku neboli virgulí, což byl naříznutý lískový proutek do ,,véčka″ a tam kde se proutek otočil, tam se nacházela žíla. Pro stříbrné žíly se používala líska, pro měď jasan, pro olovo borovice a pro zlato a cín se virgule vyráběla ze železa. Všechna tato práce s sebou nesla mnohá rizika. Štoly byl studené a mokré nebo naopak horké a suché. Horníci často trpěli revmatismem nebo astmatickými problémy či souchotinami. Některé látky, které jsou obsaženy v horninách, mohly způsobovat vředy a hnisající rány. V některých případech se také horníci mohli udusit, jelikož ohněm vznikl oxid uhličitý, který se drží ve výškách. Velmi často docházelo k hromadným úmrtím při zasypání štol. Památkou na spletité chodby podzemního života v Jihlavě jsou katakomby. Katakomby se rozkládají pod celým náměstím a přilehlými ulicemi. Podzemní labyrint je po Znojmu druhý největší v České republice. Chodby mají několik poschodí, první tvoří sklepní prostory, 2 – 4 m pod zemí, druhé leží v 4 – 6 m pod zemí. V některých místech se nachází i třetí podlaží v hloubce 8 – 14 m. Chodby jsou široké 0,8 – 2,5 m a vysoké jsou 1,2 – 3,5 m. V 17. Století došlo ke zpevnění chodeb a celé úseky byly propojeny krátkými chodbičkami. Ale i v přírodě v okolí Jihlavy můžeme najít vzpomínky na horníky a jejich činnost. ,,Na jaře jsou vidět tmavé pruhy černé ornice od světlejší barvy půdy. Dodnes kruhy ukazují na ,,sázení ohňů″, rozpalování skal, které byvše polity vodou, pukaly.″ Proměny průvodu na přelomu století Na konci 19. století začal o Havířský průvod mezi obyvateli města zájem upadat, proto se jihlavský rodák, opět německé národnosti, rozhodl havířský průvod oživit a také vylepšit. Dřívější havířské průvody byly velmi malé, počet havířů se ustálil na 24 chlapcích, kteří používali pouze dva typy kostýmů, a byli pouze každoroční součástí slavnosti slunovratu. Johannes Haupt chtěl, aby havířský průvod byl originální, pestrý a nezapomenutelný. Sedm let mu trvalo, než se jeho sen vyplnil. Díky důkladnému studiu materiálů a po nekonečném přepracovávání, vytvořil pro Havířský průvod nádherné kroje, které existují ještě dnes. Jsou uschovány v muzeu města Jihlavy a dnešní kroje se vyráběly podle jejich vzoru. Haupt nákresy kostýmů tvořil podle knih od Ferdinanda Hottenrotha Kostümbuch či Bergbuch a Černá kniha od Johanna Ettenbacha, ale nejvíce náčrtů vznikalo podle Dvanácti knih o hornictví a hutnictví od Georga Agricoly. Jeho snahou bylo, aby se na Havířský průvod nezapomnělo a s ním na hornictví, které Jihlavu od začátku provázelo. Což se mu, jak se odvažuji tvrdit, podařilo. Průvod, který Johannes Haupt tvořil sedm dlouhý let, byl naplánován na 23. a 24. června 1890. V sobotu 23. června byla předpremiéra oficiálního havířského průvodu. Hned brzy ráno se průvod začal řadit před kostelem sv. Ignáce, v jehož středu byl kněz, který celý průvod dovedl až na Jánský vršek, kde všem účastníkům požehnal. Tento průvod byl pouze jakousi zkouškou na následující den. Druhý den, v neděli 24. června o půl deváté ráno, se konal pravý Havířský průvod. Z dnešního Masarykova náměstí vyšlo z radnice 44 chlapců oblečených do krojů, které byly historickou kopií hornického oblečení. Chlapci na sobě měli 18 druhů oblečení, jejichž prvky pocházeli z renesančního období, a představovali různé profese horníků. Kroky havířů vedly pře ulici Komenského, Havlíčkova a Úvozem k řece Jihlavě. Přes řeku vedl dřevěný krytý most, přes který se průvod dostal až ke kostelu sv. Jana Křtitele, kde se konala mše pro všechny přítomné a kolemjdoucí. Ani následující roky Havířský průvod neupadal a každoročně se v jihlavských novinách Mährischer Grenzbote během června objevoval článek týkající se této akce. Dívky se Havířských průvodů účastnily až po druhé světové válce. Od roku 1909 zde vedl secesní tramvajový most. V jiných článcích o Havířském průvodu, vycházejících v jiných letech, je opět cítit německý nacionalismus, avšak není v takové míře prezentován. Obrovská oslava města byla naplánována na rok 1899, kdy se slavilo domnělé 1 100 leté výročí vzniku města Jihlavy. i v tomto roce ,,historikové upozorňovali, že toto jubileum nemá podkladu.86 Hlavní osobností, která měla tehdejší průvod na starost, byl ředitel jihlavského gymnázia Emmerich Nedwed. Avšak tento rok se průvod konal v ještě silnějším nacionalistickém duchu německých obyvatel. Během oslav byla vyzdvihována ,,obhajoba německých práv na toto území i těsné spojení města s velkým německým národem.″ I když obyvatelé Jihlavy neradi přiznávají, že město bylo v dřívějších letech více německé než české, díky německému obyvatelstvu město získalo vysoký finanční příspěvek činící 10 tis. zlatých, za který byly vydány pamětní medaile, vyrobeny nové kostýmy, pořízeny zbraně a další důležité doplňky pro průvod vyrobených firmou Diringer v Mnichově či vyrobeny propagační tiskoviny od firmy Sperle ve Vídni. Průvod mě v tomto roce 159 dětí, kteří představovali 21 profesí týkajících se hornického řemesla. Celé město bylo vyzdobeno a upraveno, město zařídilo večerní osvětlení a na náměstí byly připraveny čtyři tribuny pro návštěvníky, kterých do města přijelo okolo tisícovky. Na tehdejší dobu to byla obrovská pocta a pro chlapce, jenž byli oblečeni v historických krojích, nezapomenutelný zážitek. První den proběhla úspěšná zkouška průvodu. Tato oslava, lépe než jiná politická demonstrace, přinutí každého německého obyvatele Jihlavy, ale také zaníceného českého přistěhovalce připomenout, že to byla německá píle, německá kultura a německá inteligence, co udělalo Jihlavu velikou a silnou. Havířský průvod doprovázeli heroldi, trubači, praporečníci, lidé v 65 krojích, jež představovaly německé dějiny městy a také tělovýchovný spolek Turnverein, který vytvořil velmi působivý pochodňový průvod. Po oba dny ve města hrála kapela, kasteláni zvonili a všude v okolí byly zapáleny obrovské ohně na oslavu města. Oslava v tomto roce byla velkým mezníkem pro Havířský průvod, a proto se někdy udává rok 1899 jako rok, kdy vznikl novodobý jihlavský Havířský průvod. Tento rok také přinesl nové postavy. Byli to chlapci v hornických rokokových krojích, jež havířští mistři nosili pouze při zvláštních příležitostech.88 Od roku 1890 se průvod konal každoročně, až na rok 1903, kdy byl Havířský průvod odvolán, jelikož město postihla epidemie spály. Změnu do Havířského průvodu přinesla až první světová válka. Havířský průvod se, přes veškeré komplikace, konal, ale během průvodu nehrála obvyklá hudba a vynechávala se i společná svačina havířů. Další změnu přinesl datum 3. listopadu 1919, kdy vznikl ,,Spolek pro zachování historického havířského průvodu.″, v jehož zakládajícím výboru byly: Johannes Haupt, dr. A. Altrichtr, F. Foitl, I Göth, F. Halker a A. Neuwirth. Spolek měl okolo 300 členů, jak české tak německé národnosti, jejichž přání bylo, aby Havířský průvod v pozdějších letech nezanikl a aby jeho tradice pokračovala dál. Po smrti hlavního iniciátora Johannese Haupta v roce 1928 převzal správu nad spolkem učitel měšťanské chlapecké školy Ignaz Göth. Havířský průvod získal na konci 19. století sílící německý nacionální podtext, který se čím dál více nelíbil českému obyvatelstvu. Chlapci v havířských krojích byli představeni v hornorakouském městě Freiberg, který v dřívějších letech převzal do svého zákonodárství i jihlavský horní a městský zákon. Havířský průvod se vždy konal, až do roku 1936, 23. června, kdy se v Jihlavě slavil svátek sv. Jana Křitele, který je považován za patrona horníků. I přes několikasetleté trvání datum stále zůstává i dnes aktuální, přes to, že bylo během působní průvodu provedeno několik změn. V roce 1933 se průvod sešel před kostelem sv. Ignáce na dnešním Masarykově náměstí, odkud vyšel kněz, který se k průvodu připojil, a s kterým se putovalo ulicemi až k Jánskému kopečku. Druhý den se průvod opakoval s několika většími změnami. Rýžovači zlata měli místo kukel vysoké klobouky, radní měli k oděvu připjatý zlatý řetěz a měšťané měli trojcípé klobouky místo bílých paruk s copánky. Důležitá oslava se též konala v roce 1936, kdy město slavilo 500 let od vyhlášení Basilejských kompaktát v Jihlavě. Průvod se konal podle předchozího scénáře, pouze kněz byl schovaný pod nebesy, které nesli chlapci v měšťanských krojích. Během doby, kdy naše země nesla název Protektorát Čechy a Morava, se cesta havířského průvodu změnila. Aby průvod nebyl považován za náboženský akt, konec průvodu nesměřoval do kostela sv. Jana Křtitele, ale celý průvod končil svoji pouť v městské části, v tzv. Starých horách. Havířský průvod na několik let ukončila druhá světová válka. Poslední průvod před válkou vyšel 24. června 1944, kdy byl předsedou spolku dr. Franz Hepner a posledním perkmistrem třináctiletý Günter Krcal. Tento průvod ukončil jednu velmi významnou kapitolu Havířského průvodu, na kterou ale navazovalo další neméně důležité období průvodu v Jihlavě. města. Ale i přesto všechno v obyvatelích Jihlavy zůstávaly vzpomínky na tradice spojené s hornictvím a stříbrnou slávou. Jelikož nebylo možné, aby se průvod v době komunistického vedení města uskutečnil pod církevní záštitou, muselo se vše udělat jinak a hlavně velmi pečlivě bez jakéhokoliv náboženského či nacionálního podtextu. Obyvatelé Jihlavy v čele se správcem městského muzea Arnoštem Kábou se pokusili znovuobnovit havířský průvod. Základním datem pro ně byl rok 1949, kdy si Jihlava připomínala 700. let od vzniku městského a horního práva pro Jihlavu. Pořadatelé věděli, že by jim komunistické vedení města datum 24. června, tj. svátek sv. Jana Křtitele, nepovolili, proto zvolily jiný čas. Havířský průvod se měl stát součástí jiné velké akce a to festivalu ,,Podzim na Vysočině″. Celá akce započala 28. srpna 1949 jako oslava dožínek a družstevního dne. V neděli 4. srpna se uskutečnila pouť do partyzánské obce Mnich a 11. září na Den horníků byla v jihlavské radnici zpřístupněna výstava městského a horního práva Jihlavy. Nejdůležitějším okamžikem ale bylo, že se součástí oslav stal Havířský průvod a dostal se do podvědomí mladších obyvatel Jihlavy. V programu průvodu bylo provedeno hned několik velkých změn, která si vyžádala doba. Společné s havířskými průvody před druhou světovou válkou bylo to, že děti měli stejné kroje jako dřív a snaha a láska organizátorů byla stále stejně silná jako před válkou. Důležitou změnou bylo obvyklé datum průvodu, 23. červen jako svátek sv. Jana Křtitele byl v této době nepřijatelný, a tak se výchozím datem stalo 11. září, svátek všech horníků. Dále byl změněn postup průvodu. Celkem se prvního Havířského průvodu po druhé světové válce zúčastnilo 148 chlapců v dobových krojích. I přes obrovský ohlas, který Havířský průvod sklidil, musel být, díky úřadům, pozastaven. Úřady odmítaly jakýkoliv nacionální projev, který by mohl ohrozit jejich postavení. Tak se stalo, že byl havířský průvod na několik let úplně potlačen. Veškeré kostýmy a doplňky byly uschovány v depozitářích městského muzea v Jihlavě, aby nebyly ztraceny či hůře – zničeny. Roku 1957 opět průvod ožil. Jelikož Arnošt Kába stál za vznikem oslav v roce 1949, věděl, jak má být průvod seřazen či co je nutno, kde zařídit a oznámit. Celá oslava se konala na Den horníků, který připadl na neděli 8. září. Posledním pokusem, a dosud stále fungujícím, byl roku 1997, kdy začalo jednání o znovuzrození jihlavského havířského průvodu. Iniciátorem veškerého dění se stal Ing. Milan – Medvěd – Kolář. ,,Není to pouhá podívá na překrásné kostýmy jednotlivých postav. Je to především alegorie někdejšího bohatství, krásy a slávy královského města Jihlavy. Je to také svátek všech občanů města a velký den pro děti, které tím, že představují některou z historických postav, získávají ke svému městu neobyčejný vztah.″ I přes dřívější sliby jihlavské radnice o vytvoření občanského sdružení se nic nedělo. Nakonec vše vypuklo v roce 1997, kdy se Jaroslava Divišová, Mgr. Petr Dvořák, Jiří Havlíček, Mgr. Jitka Hošková, Dr. Alena Jakubíčková, Dr. Zdeněk Jaroš, Karel Klouda, Ing. Milan Kolář, Mojmír Kolář, Rudolf Schebesta, Mgr. Bohdan Sroka, Dr. Jan Ševčík a Mgr. David Zimola domluvili na vytvoření občanského sdružení ,,Jihlavský havířský spolek″. Město Jihlava mohlo opět oslavovat. Slavnost započala 24. června 1999. ,,Několik měsíců příprav bylo o víkendu zúročeno realizací havířských oslav, jejich součástí bylo po 32 letech obnovení jihlavského havířského průvodu. Víkendové dění předznamenávala už ve čtvrtek účast havířských postaviček z chystaného průvodu na zasedání jihlavského zastupitelstva, kde se poprvé představili ve svých renovovaných krojích.″ Celé město, jakoby ožilo historií, na náměstí se konaly trhy, bojovaly zde šermíři, hrálo se pouliční divadlo. Všude po městě a v okolí bylo plno výstav, festivalů nebo koncertů. Ale nejdůležitějším bodem byl jihlavský havířský průvod městem. Celý průvod se během tří dnů třikrát opakoval. Premiéru měl v pátek 25. června večer, další se odehrál v sobotu a poté i v neděli. Celá trasa městem se obměnila, avšak v neděli se celý průvod odebral až ke kostelu sv. Jana Křtitele, jak tomu bylo kdysi dávno v historii.. Ale nakonec jihlavská radnice pochopila, že havířský průvod je pro město a jeho obyvatele důležitou vzpomínkou a také do města přiláká mnoho rodin z okolních měst. Havířský průvod mohl pokračovat. Další velká slavnost byla 23. – 24. června 2000, kdy jihlavský havířský průvod znovu rozkvetl. Opět bylo celé město nádherně vyzdobeno a všude v okolí bylo k vidění něco zajímavého. Tento průvod se do své historie zapsal ve znamení koblih, jelikož se na náměstí odehrávalo pouliční divadlo s názvem ,,Cirgue coblihue″, jehož součástí bylo rozdávání vynikajících koblížků. Rok 2001 byl také velmi důležitý, jelikož se jihlavský havířský průvod dostal až za hranice republiky. Jihlavští havířci se zúčastnili 17. – 21. května 2001 havířského průvodu v nizozemském městě Purmerendu, 9. června 2001 byli pozváni do Rudolfova a 14. června se objevili v rakouském Waldkirchenu. 24. – 25. června se havířský průvod konal opět v Jihlavě. Průvodu se zúčastnilo 160 dětí, někteří z nich ve zbrusu nových historických krojích. V roce 2002 došlo k velmi důležité domluvě mezi jihlavskými organizátory a rakouským městem Heidenheim, kde se také odehrával havířský průvod Úvodní řeč ceremoniáře na Masarykové náměstí v Jihlavě v roce 1999. Po domluvě s občanským sdružením Jihlavský havířský průvod a průvodem v Heidenheimu se průvody konají v pravidelných intervalech. V sudých letech se průvod uskutečňuje v Rakousku a lichých letech v České republice. Pod dohledem pana Koláře vždy několik dětí odcestuje do zahraničí, kde se připojují ke svým havířským kolegům.
Toto je výtah z bakalářské práce Hany Petrášové, pojednávající o montanistické práci spojené s hornickou činností našeho dříve velmi významného královského horního města Jihlavy, kde se více než dvě století dobývali stříbrné rudy.
Ke spolkové činnosti v Jihlavě v 19. a 1. polovině 20. století se zaměřením na Havířský průvod
Vypracovala: Hana Petrášová
Brno, 2013