Důl na olověnou rudu Frischglück ve Stříbře
Ignaz Schmuck, důlní správce ve Stříbře.
Žíla, která se těží v dole Frischglück ve Stříbře, je v jílovité prvohorní břidlici, její hlavní směřování je k severojižní a na západní straně se zplošťuje pod úhlem 60 až 85 stupňů. Obsahuje zejména křemen, galenit, trochu jílovité břidlice, cerusitu, sfaleritu a barytu. Na místě 5. chodby byl kromě těchto hornin nalezen i dolomit.
Mocnost této žíly kolísá v rozsahu od 1 palce až po 3 sáhy. Jen obtížně naleznete žílu, která by byla tak často narušená jako tato, což je způsobeno jednak puklinami přes žílu a břidlicovými žílami (písečnými segmenty), jednak žilními odklony.
Co se vedení žíly týče, pak je na každém místě, kde není zrovna nějak narušena, velice bohatá na galenit, takže velice často se z jednoho sáhu ražby získá 80 až 120 centů rudy, zatímco v blízkosti narušení je žíla zpravidla stlačena na mocnost jen několika proužků a bez jakékoli rudy, přičemž tyto nepříjemné úseky jsou někdy 3 až 4 sáhy dlouhé.
Zvláštní důležitost mají oddělení (něm. Trumm/Trümmer = zátyň/zátyně) do nadložní horniny, která se od žíly často oddělují a ve kterých je ve většině případů více čistší a kompaktnější rudy než v samotné žíle, přičemž tuto rudu lze získat za velice nízké náklady. Těmto nadložním oddělením (nazývaná i jako vedlejší oddělení) je třeba při hledání hlavní žíly věnovat maximální pozornost. V blízkosti žíly obvykle nebývají mocnější než 1 až 3“ a často mají jen na několika málo místech trochu rudy, takže je člověk snadno přehlédne. Čím jsou však od hlavní žíly dále, tím jsou mocnější a bohatší.
Na místě je proto třeba prozkoumat i nejnepatrnější oddělení. Tyto práce jsou ve většině případů korunovány velkým úspěchem, přičemž je s tím spojený ještě jistý bonus, a sice to, že tato oddělení mohou být těžena současně s hlavní žílou dlouhou dobu, než je potřeba zavést samostatné stropování. Od těchto oddělení často vedou další oddělní vhodná k těžbě, takže se často setkáme s celou sítí oddělení.
| V roce 1865 proběhl pod vedením současného hlavního ředitele sdružené uhelného průmyslu ve Vídni pana A. Rückere průzkum všech tras a prázdných míst ve všech horizontech této jámy za účelem nalezení těchto oddělení. Bylo objeveno značné množství těchto oddělení a zahájil se jejich průzkum, přičemž některé z nich se dnes těží a dávají velké množství rudy. Při tomto průzkumu bylo objeveno i oddělení v horizontu třetí chodby 42 sáhů pod ústím jámy hlavní šachty, které sice bylo otevřené, chodba však byla opět posunutá. Po namáhavé práci na této chodbě dlouhé cca dva sáhy se zjistilo, že oddělení je přerušeno puklinou dlouhou 2 palce. Poté, co hlavní žíla vzdálená od tohoto oddělení 2 sáhy již byla vytěžena, aniž by bylo zpozorováno jakékoli porušení, přestoupilo se k otevření porušené částí oddělení a k jejímu prozkoumání, při kterém byla zjištěna vydatnost 1 až 2´. Toto oddělení, které vedlo skoro paralelně s hlavní žílou, bylo cca po 60 sázích směřování otevřené a 20 sáhů z třetí chodby vyrubané směrem nahoru, kde se opět přiblížilo k hlavní žíle, čímž se získalo několik tisíc centů rudy. Občas nastane situace, a sice zejména u chodeb 1., 2. a 3., že tam, kde jsou nadložní oddělní mimořádně mocné a bohaté na rudu, má hlavní žíla buď málo rudy, nebo vůbec žádnou. Jak hlavní žíla tak i nadložní oddělení často obsahují drúzy, která jsou často dosti prostorově objemné a obsahují velké množství galenitu a jiných minerálů, které se v žíle vyskytují. V čísle 6 tohoto magazínu v roce 1873 byla zmíněna drúza v uvedeném dole, a sice v horizontu dědičné štoly Prokop jižní od hlavní šachty, která svou velikostí a bohatostí vzbudila značnou pozornost. V říjnu roku 1874 byla 6,5 sáhů pod dnem této dědičné štoly, a sice severně od hlavní šachty, objevena další, ještě větší drúza, která je podstatně vydatnější než drúza zmíněná v roce 1873. V blízkosti této nové drúzy, a sice v horizontu dědičné štoly, byla žíla mocná cca 3 sáhy a těžila se cca 4 sáhy vysoko, takže se muselo přikročit k vyzdění, aby bylo možné prázdný prostor přesadit pro výše vedené stropování. Avšak než se to mohlo provést, musela se nadložní hornina na několika místech prozkoumat překopy, aby nedošlo k přesazení oddělení bez rudy. Jedním z těchto překopů se narazilo na poměrně vydatné oddělení, jež vedlo na jižní a severní stranu. Na tomto místě, a sice podle tohoto oddělení bylo později provedeno vyhloubení, které v hloubce 6,5 sáhů dosáhlo bodu souběhu oddělení jámy s hlavní žílou; odsud však již nebylo možné v prohlubování pokračovat, protože nával vody byl příliš velký, což jsme tehdy připisovali | deštivému počasí. Jakmile deště ustaly, pokračovali jsme v prohlubování, avšak podařilo se nám dostat se pouze o jeden sáh hlouběji, byť byl nával vody ze shora eliminován. Po krátké chvilce jsme zjistili, že voda ve vyhloubené díře vystoupá vždy na stejnou úroveň. Od hladiny vody tak byla zahájena těžba z žíly směrem na jih a sever. Na jižní straně jsme měli kromě hlavní žíly ještě 7 až 11 oddělení, které všechny stojí za těžbu, zatímco na severní straně se všechna oddělení vrací k hlavní žíle, čímž dosahují mocnosti jednoho sáhu a kromě galenitu obsahují i trochu křemene. Po odkryvu cca 10 sáhů se objevila odkloněná od svého původního směru pod pravým úhlem na západ (viz obr. 13 a 14 tabulka XVII), aniž by, jak to v takovýchto případech bývá, byly na hlavní žíle či hlušině patrné zvláštní změny. Po dalším prodloužení o cca 1,5 sáhu byla na severní boční stěně chodby odkryta rudná žíla o mocnosti 2´, která směřovala na sever a zplošťovala se směrem na západ. Protože však na jižní boční stěně chodby nebylo ze zmíněné rudné žíly nic nalezeno, byla vyhodnocena jako pokračování hlavní žíly. Neprovedl se však žádný odkryv, protože žíla směřující na západ dávala nejkrásnější rudu v bortech mocných 2´ a člověk by chtěl přeci jen vědět, jak daleko v tomto abnormálním směru pokračuje. Při rozšířením o 1 sáh se však narazilo na druhou žílu, které padala téměř kolmo severním směrem a měla mocnost 4 sáhy a dávala skoro jen samou hutnou rudu a konvergovala s první žílou, takže ty ve své linii souběhu vytvářely velkou drúzu. Pohled, který tento přírodní úkaz nabídl svým pozorovatelům, byl velkolepý. Ačkoli byl prázdný prostor částečně zapadaný kusy rudy a břidlice značné velikosti, které napadaly z nadloží a stropu, přesto se zde mohlo pohybovat 8 lidí. Na stěně stropu byl krystalicky bílý křemen, na kterém vyrostly velké čisté krystaly galenitu o velikosti 4 až 8 kubických palců, které byly bohužel částečně napadané do drúzy. V podloží byla patrná odkrytá žíla z čistého krystalického galenitu o mocnosti 5´ a délce 3 sáhů a výšce 2 sáhů, na které se ojediněle vyskytovaly skupiny kostek mimořádné velikosti. Vedle žíly a na žíle byly nádherné krápníky barytu nejrůznějších druhů. Podle svého podkladu tvořily různé tvary: stalaktické, podélné, kulovité, ledvinovité, křovinaté a keřovité. Na základě těchto tvarů se vyskytly chorošovité útvary ze stejné látky a trochou miesitu. Zde získaný větší kus této krápníkové tvorby je podobný plastické mapě, na které můžete vidět celá pohoří, hory, údolí, propasti, dokonce i potoky,… |