Doubravecký mlýn neboli Cicův mlýn
Mlýn se nacházel na louce pod parkem, v místech kde se dnes říká Floriánka. Na levém břehu řeky Mže byl vybudován mlýn. Podle data asi patří k jedněm z nejstarších v Plzeňském kraji. Připomíná se již od roku 1340. Jeho majitelem byl člen městské rady ve Stříbře. Mlýn přetrval ještě bývalou obec Doubravu. Pozůstatky z obce Doubrava jsou kamenné domky v areálu bývalého mlýna. Mlýn měl ještě v roce 1924 kamenný most spojující ho s levým břehem. Kamenný most se zbortil v důsledku špatné údržby. V tomto mlýně se také sušily brambory a mlela se zde bramborová moučka okolo roku 1890. Mlýn měl jednu stolici. Ještě v 60. létech 20. století se využíval k nahánění vody na elektrárnu, která byla dána mimo provoz a předurčena k demolici z důvodu napouštění Hracholuské přehrady v roce 1965. Mlýn měl jednu stolici. Dnes zde jsou vidět jen kamenné pozůstatky budov většího areálu. Pro zajímavost, město Stříbro v této lokalitě plánovalo vybudovat městskou plovárnu, bohužel rok 1938 pro tento projekt znamenal konec.
Proti Floriánce stávala tavírna a úpravna olověné rudy.
Fackův mlýn
Fackův mlýn stával na katastru obce Vranov. Tento mlýn se připomíná již roku 1340. Zajímavostí tohoto mlýna bylo jeho opevnění a obranná věž. Tato věž stávala ještě kolem roku 1890, kdy byla stržena a kámen z ní byl použit ke stavbě mohutného jezu. Mlýn měl dvě stolice. Byl využíván až do roku 1956. Poté byl využíván jako sběrna šrotu. Mlýn měl sloužit JZD Butov při zakládání 50 ha zahradnictví v roce 1956. Mlýn měl pumpovat vodu z řeky Mže do nádrže na kopci. Mělo zde být vybudováno čtyřicet hangárů pro zahradnictví.
O Fackově mlýně se vypravuje tato pověst, že kníže Soběslav si vyjel na lov do lesů stříbrských a zabloudil. Ve večerních hodinách nalezl cestu k mlýnu, kde byl mlynářem pohoštěn po staročesku suchým chlebem se solí. Knížeti se toto pohoštění nelíbilo a dal mlynáři facku. To mlynáře popudilo a knížete ztloukl. Při této potyčce se teprve kníže přiznal kdo je. Mlynář dostal od knížete zvláštní výsadu a to nutnost opevnění mlýna a měl povinnost mít na skladě nejméně 12 bochníků chleba, kdyby přijel kníže s jeho družinou, aby se mohli najísti.
K hornické historii:
V roce 1865 byl postaven na Dlouhém tahu drtič ( Quetschwerk ) poháněný vodní silou celkovým nákladem 3 100 zl. Aby se oddělilo střední a jemné zrno, byl drtič doplněn dvěma pumpami. Protože drtič nezvládal zpracovat hromadící se rudninu, nechalo těžařstvo v roce 1869 vybudovat větší stoupovnu pod Vranovem. Celkové náklady činily 29 433 zl. Závod byl dlouhý 34 sáhů a obsahoval :
-odstředivé čerpadlo
-24 pěcholů
-čerpací kolo
-8 kontinuelních nárazových splavů
4 zdvojené Rittingerovy žlaby
2 promíchávací pumpy a 1 pákovou pumpu
Celé zařízení bylo poháněno turbínou o výkonu 26 ks
1.12.1867 bylo započato s hloubením náhonu, který byl 230 sáhů dlouhý, 2 sáhy široký a 6,66 stopy hluboký. Celý náhon byl hlouben ve skále a práce trvaly do 22.10.1868.
Obec Vranov zde vlastnila louku a pastvinu o výměře 3 688 sáhů.
V roce 1869 byl osazen nový jez dlouhý 15 sáhů.
Otevření je v roce 1880 přítomen dvorní rada Franz Ritter von Hauer, ředitel c.k. Geologického říšského ústavu ve Vídni.