jáma Langenzug (jáma č. I )
Otvírka dolu Langenzug je v roce 1774. Jáma je situována vpravo v těsném sousedství silnice ze Stříbra do Plzně. Jáma je hluboká 350 m a má 9 pater. Směrně nejrozsáhlejší je 3. patro starců a 1. nové patro, jejichž celková délka dosahuje 1 400 m. Jáma je v úrovni 3. patra spojena překopem s jámou Brokárna ( Göppelschacht ) v délce 1 338 m. V 19. století zde byl vybudován velký důl. Jeho činnost byla ukončena v roce 1908. Probíhá intenzivní rozvoj důlní činnosti. Od roku 1809 je skoro veškerá potřeba olověné rudy kryta zásobami ze Stříbra. Je požadováno 56 tun rudy měsíčně. Tvrdý konkurenční boj kolem roku 1890 vydržely pouze dva doly Langenzug a Frischglück, zaměstnávaly celkem 460 lidí a produkovaly ročně 800 tun rudy. V roce 1900 prodává Spojené těžařstvo Nové štěstí, Bohaté požehnání a Michal své podílí belgické společnosti Societé anonyme de zinc et plomb de Boheme se sídlem v Bruselu. Tato společnost následně skoupila podíly i dalších dolů. Veškerá ruda se upravovala v úpravně na Spodním dlouhém tahu. Koncentráty se dodávaly do saského Freibergu. Společnosti šlo jen o zisk. 27.7.1909 jsou doly uzavřeny. Na jaře roku 1923 je opět obnoven provoz. Začínají se používat vrtačky typu Flotmann. Parní stroje mají výkon 255 ks. Nové práce byly následně zahájeny až ve 20. létech 20. století, další ukončení prací čekalo důl v roce 1930. V roce 1937-38 zde firma baťa prováděla geologický průzkum. Nové průzkumné a zmáhací práce byly zahájeny v roce 1.1.1950. V roce 1951 se zde začaly stavět budovy a areál se stal centrem celého revíru. Z původních 7 pracovníků stav zvyšuje na 80 až na konečných 300 osob. Byl zde založen závod RD n.p. Příbram. V roce 1968 byl důl vybaven Novou těžní věží. 7. patro jámy je propojeno s revírem jámy č. II a č. III.
Poslední vůz s rudou vyjel z jámy 22.12.1974. Tímto datem definitivně skončilo dobývání olověných rud na Stříbrsku trvající osm set let.