jámy ANTONI Verhau I. a II. horní a dolní (Antonínové)
Jámy Antoni Verhau I. zaražena roku 1744 na kótě 479 cca 500 m od jámy Langenzug, asi 340 m od sebe vzdálenými je otevřena Antonínská žíla ve směru 11 h a 60-80 západního sklonu. Z jižní části neboli hořejšího dolu (Protasi), který jde do hloubky cca 70 m je ověřeno několik směrných chodeb. Chodbami byly vyřizovány žíly galenitu a sfaleritu. Všechny výskyty jsou přerušovány příčnými puklinami. Směrem na jih byly nafárány tři žíly (Protasi, Antonín a Jiří mladší). Větších úspěchů bylo dosaženo sledováním severních žil na prostřední chodbě v hloubce cca 55 – 60 m. Severní neboli spodní důl Antonín dosahuje hloubky 50 m, a sloužil zároveň jako vodotěsní jáma. Ražbou směrem na jih spojovací chodbicí došlo ke spojení obou jam.
Jáma Antoni Verhau II. je situována na jižním svahu kóty 479. Rozfárání bylo opět provedeno dvěma jámami vzdálenými od sebe cca 200 m jihojihovýchodně. Byly ověřeny dvě hlavní žíly „ Jan Fakund „ a „Matka Anna „. Celkově se jednalo o chude galenitové i sfaleritové rudy dobývané v sestupkách i výstupkách. Dle údajů se na 2 m postupu získalo v průměru 2 q rudy. Centrální jamou je hlavní důl dosahující hloubky 80 m, z něhož je raženo několik chodeb na sever i na jih. Směrem na jih jsou 3 patra. Jednotlivá patra jsou spojena systémem hloubení a komínů.