Stříbrský rudní revír patří v českých zemích mezi nejstarší historicky doložené těžební oblasti. Nikdy však nedosáhl takového věhlasu jako Jihlava, Kutná Hora, Jáchymov nebo Příbram.
Jeho význam však spočíval v tom, že byl hlavním zdrojem olova pro hutnění stříbrných rud na těchto lokalitách. Z hlediska ložiskových poměrů stříbrský rudní revír, těžící olovnato-zinkové rudy, patří mezi ložiska žilného typu. Hlavními rudními minerály jsou galenit (PbS ) a sfalerit ( ZnS ), z hlušinových minerálů převažuje křemen, v menší míře baryt, kalcit a fluorit. Na žilách se poměrně často vyskytují velké drúzové dutiny s unikátní krystalovou výzdobou rudních i hlušinových minerálů. V rudním obvodu je popsáno cca 50 – 60 rudních žil. Rudní obvod se rozkládá na ploše 25 km2 a dělí se na pět menších revírů.
Sběratelství bylo zpočátku výsadou feudálů, kdy vzorky minerálů byly nedílnou součástí kabinetů kuriozit a později systematických mineralogických sbírek. Stříbrské doly osobně navštěvují významní badatelé. Průkopníkem v této činnosti byl hormistr J.T.Lindacker, který koncem 18. století shromáždil asi nejstarší kolekci stříbrských minerálů. Ta posléze přešla do majetku hraběte kašpara Šrenberka a posléze skončila ve sbírkách Národního muzea v Praze. V 19. století se stříbrskými minerály zabývali C.F. Neumann 1830, J.S.Presl 1837, M.X.Zippe 1839, V.V. Zepharovic 1859, G.Laube 1872 a P.Groth 1878. Za dobu trvání monarchie jsou vzorky stříbrských minerálů zastoupeny ve všech větších evropských muzeích pod názvem lokality Mies. Nesmíme zapomenout ani na nestora české ložiskové geologie F.Pošepného z roku 1874. První komplexní studii o stříbrských žilách napsal K.Schmidt z roku 1929. další významnou prací je z roku 1949 práce B.Špachmana „Dolování ve Stříbře „.
V 60. létech 20. století publikují další autoři Z.Pertold, I.Stočes, J.Hřebec, E.Bernardová, J.Švenek. V 70. létech to jsou práce L.Nováka, A.Blümla a
A. Tacla.
I přes tento do určité míry negativní rys se objevuje nový fenomén, sběratelská činnost některých horníků, pracujících ve stříbrských dolech jako lamači a geologové. Z počátku takto získané minerály zdobily předzahrádky domků a chat. Takto zachráněné minerály daly vznik prvním soukromým sbírkám. Díky této sběratelské činnosti se zachovala řada unikátů dodnes. Po uzavření místních dolů v roce 1975 dochází ke zdolávání místních dolů za účelem zisku minerálů. Vzniká nový specifický slovní žargon označující místa s výskyty minerálů. „Ementál“, „Mísička „, San Francisco „, „Na barytě“ atd. Díky této činnosti byla nalezena řada vzorků druhotných minerálů z oblasti oxidační zóny ( pyromorfit, cerusit, miesit ).
Sfalerit – ZnS
Sirník zinku, je druhým nejhojnějším minerálem. Krystaluje v krychlové soustavě, nejčastěji ve tvaru tetraedrů. Nejčastěji tvoří zrnité vtroušeniny nebo střední agregáty v křemenné žilovině. Vyskytuje se ve třech generacích.
Galenit – PbS
Sirník olova krystalující v krychlové soustavě, je hlavní užitková ruda olova na stříbrných žilách. Je vázán na křemenné žíly. Vyskytuje se buď samostatně nebo v doprovodu sfaleritu. Vytváří krystaly o běžné velikosti 10 – 15 cm. Převládajícím tvarem je krychle, u mladší generace je osmistěn.
Pyrit – FeS2
Krychlový sirník železa, vyskytuje se hojně ve všech žilách v malém množství. Forma výskytu je malá vtroušená zrna, zrnité agregáty, hlízovité vyloučeniny keříčkovité útvary až po dokonalé krychlové krystaly.
Pyromorfit – Pb5 (PO4)3 Cl
Šesterečný fosforečnan olova, patří k poměrně rozšířeným minerálům oxidační zóny. Jeho krystaly jsou menších rozměrů. Tvar je soudečkovitý nebo stebélkatý, v barvě zelené, světle olivové, šedozelené anebo světle zelené. Krystaly jsou seskupeny do vějířovitých nebo chomáčkovitých agregátů.
Cerusit – PbCO3
Patří k nejznámějším minerálům stříbrských žil. Kosočtverečný uhličitan olovnatý, vzniká druhotně na úkor primárních sulfidických minerálů. Jsou rozeznávány tři typy krystalů (sloupcovitý, pyramidální a dómatický ). Cerusit vytváří hnízdovité útvary do velikosti pěsti, na lomu bílé až nažloutlé barvy.
Limonit
Je tvořen jemnozrnnou směsí více minerálů z nichž převažuje goethit. Formy výskytu jsou rozmanité, od povlaků před celistvé agregáty, vytváří ledvinité, soudečkovité, kulovité a krápníkové útvary.Zde vytváří převážně černohnědé povlaky.
Stříbro – Ag
Při budování městských hradeb bylo nalezeno ryzí stříbro. V minulosti je popisováno jako vláskovité trsy stříbra na krychlích pyritu na jámě č. II.
Ametyst
Nález malé dutiny se světle nafialovělými krystaly ametystu na kalcitu byl nafárán v roce 1971 na jámě č. III na 1. novém patře.
Baryt – BaSO4
Kosočtverečný síran barnatý, je po křemeni nejhojnější minerál. Nejvíce je zastoupen v oblasti jámy č. III. Dá se rozdělit do šesti skupin. Krystaly ploché, nebo protáhlé tabulky s pyramidou, sloupce a tabulky, tlusté kosočtverečné tabulky atd.
Kalcit – Ca CO3
Trigonální uhličitan vápenatý. Tvoří nízké klencové krystaly. Tvoří i výplně žil páskované textury. Barva je bílá, medově žlutá, nafialovělá atd. Krystaly narůstají na křemen.
Barytokalcit – CaBa (CO3)2
Jednoklonný uhličitan vápníku a barya, vytváří agregáty ledvinovitého tvaru. Největším kumulacím krystalů docházelo na plochách kalcitu. Barva medově žlutá.