Těžní stroj je důlní zařízení sloužící k zajištění svislé (popř. úklonné) dopravy důlní jámou. Těžní stroj pohání těžní lano, na němž je zavěšena dopravní nádoba nejčastěji v podobě těžní klece k přepravě mužstva, materiálu a vozíků s těženou surovinou, anebo skipu, do nějž se těžená surovina nasypává. Historickým předchůdcem moderního těžního stroje byl trejv.
Těžní stroje jsou zpravidla konstruovány jako[2][3][4][5]
- bubnový těžní stroj, u nějž se těžní lano navíjí v jedné až dvou vrstvách na válcový (eventuálně kónický) buben, a to nejčastěji tak, že se dvě těžní lana protisměrně navíjejí na dva souosé bubny, takže při otáčení stroje jedna dopravní nádoba jámou klesá, zatímco druhá současně stoupá (dvoububnový těžní stroj), popř. se na buben navíjí jen jedno lano s jednou dopravní nádobou (jednobubnový těžní stroj, který je však nevyvážený a tedy energeticky nevýhodný a používá se proto většinou jen jako pomocné zařízení[6][7]); v některých případech (např. při hloubení jam) může být užito bobinového těžního stroje, u nějž se těžní lano (obvykle ploché) navíjí v mnoha vrstvách na úzký kotouč (bobinu),[2][8]
nebo jako
- těžní stroj s třecím kotoučem (systém Koepe), u nějž motor pohání oběžné kolo (tzv. třecí kotouč), po jehož obvodu je provlečeno a třením přidržováno těžní lano, uváděné otáčením kotouče do pohybu. Na obou koncích lana je zavěšena dopravní nádoba (popř. je jedna z nich nahrazena protizávažím), pod níž je zavěšeno vyrovnávací lano zajišťující přibližně stejnoměrné zatížení obou konců těžního lana tak, aby nedošlo k jeho skluzu po třecím kotouči. Těžní stroje s třecím kotoučem mohou být konstruovány jako jednolanové či vícelanové, u nichž je dopravní nádoba zavěšena na více lanech. Na rozdíl do dvoububnových těžních strojů však neumožňují dvojčinnou těžbu z různých pater dolu, neboť nelze měnit užitečnou délku těžního lana (u dvoububnového těžního stroje lze jeden buben uvolnit, vůči druhému pootočit a tím přeložit těžbu na jiné patro).
Těžní stroj může být poháněn zejména[2]
- parním strojem;
- elektromotorem, v minulosti především stejnosměrnými motory s Ward Leonardovým soustrojím, později i asynchronními motory;
- pneumatickým motorem, nezřídka v podobě parního stroje převedeného na pohon stlačeným vzduchem,
- hydraulickým pohonem
Těžní stroj smí řídit pouze strojník s ověřenými předepsanými odbornými předpoklady a znalostmi.[9] Strojník řídí jízdu těžního stroje podle údaje o poloze dopravní nádoby (těžní klece, skipu) v jámě ukazovaného na stupnici mechanického popř. digitálního hloubkoměru a podle zvukových návěstí (rázů zvonce) dávaných od jámy návěstním zařízením. Zvuková návěští zpravidla předávána tak, že zaměstnanci (narážeči) dávají zvuková návěstí rázovým zvoncem z náraží jednotlivých pater dolu na ohlubeň jámy (ústí jámy na povrch) a narážeč na ohlubni jámy pak zvuková návěstí předává do strojníkovi do strojovny. Jeden ráz zvonce znamená návěst „stát!“, při níž musí strojník těžní stroj neprodleně zastavit; větší počty zazvonění pak mají význam různých pokynů k jízdě stroje. Provoz každého těžního stroje se řídí pro něj vydaným řádem o jízdě na laně a vede se o něm kniha o jízdě na laně.[9]
Těžní věž nebo těžní stolice je nadzemní součást hlubinného dolu, sloužící k vytahování a spouštění dopravních nádob zavěšených na lanech s těženou horninou, nerostem, materiálem nebo horníky z povrchu do dolu a opačným směrem.