V bohaté historii a tradici hornického světa práce a života hraje významnou roli uctívání zvláštních profesionálních světců. Z kulturně sociologického a antropologického hlediska vychází ze specifické struktury religiozity, jak se vyvinula vzhledem ke zvláštnosti těžebního oboru a sociokulturnímu charakteru lidí v něm pracujících. Rozhodujícími přístupy k tomuto rozvoji a konfiguraci jsou základní důlní funkce vyhledávání, vyhledávání, dobývání a dobývání nerostných surovin se všemi souvisejícími problémy, ale také exponované situace důlních prací, zejména v podzemí, s jejich namáháním a nebezpečím.
Vynikajícími svatými postavami v těžebním sektoru jsou sv. Barbara a v českých zemích sv. Prokop. Oba svatí patroni, uctívaní po staletí horníky, se ve své typičnosti a historickém vývoji velmi liší. V tradici těžebního průmyslu se proto obecně objevují odděleně, protože zaměření jejich přístupů k uctívání jsou daleko od sebe. Ale právě proto se vzájemně doplňují. Pouze hlubším vhledem do zde přítomných tradičních faktorů bude možné prosazovat tyto doplňkové funkce. Představují pak celou škálu pomoci a ochrany, kterou horníci doufali a kterou žádali od svatých v dobách intenzivního náboženského života.
Co říci ke svaté Barboře? Panna a mučednice patří do řady 14 pomocníků a spolu s Margarethou a Katharinou tvoří ženskou trojici. Historicky nejistá legenda o Barbořině životě a mučednické smrti uvádí v hlavních řádcích toto: Její otec, vážený pohan v Sýrii, držel výjimečně krásnou dívku ukrytou ve věži, aby ji chránil před křesťanskými vlivy. Toto je staré epické téma, kdy otec žárlí na svou dceru, ale zde se používá k motivaci k obraně křesťanského poslání. Navzdory tomuto uzavření se Barbara stala křesťankou. Otec ji proto obvinil a nechal potrestat. Podařilo se jí ale uprchnout a zpočátku našla útočiště ve skále, která se před ní otevřela (odtud byl založen patron hornictví), ale byla prozrazena a byla uvězněna. Navzdory krvavému mučení se nenechala zastrašit a nakonec byla ve vzteku sťata vlastním otcem, kterého za trest poté zabil blesk.
Na památku jejího strašného osudu obrazová zobrazení světice obvykle obsahují věž a meč a často i kalich, protože podle rozšíření legendy (mučednické činy se o ní objevují již od 7. století). Žádala Boha v hodině její smrti, aby ho potěšila, dala milost společenství všem umírajícím, kteří ji vzývají, jako ona. Tyto atributy (mezi které mimo jiné občas patří i blesk, který zabil jejího otce) se opakují v odůvodňování jednotlivých patronátů světice, protože se stala patronkou různých profesí v rámci velmi rozšířené obecné úcty s mnoha kultovní prvky a zvyky.
V tomto širokém okruhu uctívání svaté Barbory zaujímá zvláštní místo specificky hornická forma. Tvůrčí expresivita tradiční profesní komunity horníků dala světici vlastní charakteristiky a její postavu z různých stran propojila s pracovním světem hornictví. Tato hornická výzdoba našla výraz v mnoha ohledech, zejména v souvislosti s jejich pamětním dnem 4. prosince: ve zvycích, svátcích a slavnostech, v písních a modlitbách, v básních, příbězích a hrách, ve stavbách a sochách všeho druhu, v kostelích a kaplích, na oltářích, praporech a erbech. K tomuto láskyplnému ztělesnění krásné panenské světice mohla přispět polarita nebezpečné, temné, důrazně mužské profesní sféry horníků a hutníků.
Nouzový pomocník, který je na základě vývoje vyobrazené legendy uctíván jako ochránce před náhlou a nečekanou smrtí a v souvislosti s tím jako udělovatel poslední svátosti, se jevil jako patron horníků zvláště vhodný v jejich nebezpečné práci. Viděli v ní také zachránkyni před útrapami a strádáním, zejména z obtížných situací v profesionální práci. Vzhledem k tomu, že Barbara je také široce známá jako ochránkyně před údery blesku a obecně před ohněm a ohněm, je mezi horníky zvláště vyzdvihována její funkce obranářské světice proti zranění při trhacích pracích.
To je asi vše co jsme chtěli říci o svaté Barboře. U nás ve Stříbře máme na hornické stezce štolu svaté Barbory spojenou v 18. a 19. století s cechem sv. Barbory. V klášterních zahradách stávala kaple sv. Barbory, než byla zdemolována. A rovněž dole u kamenného mostu stávala ještě v 80. létech 20. století kaple sv. Barbory. V roce 1695 bylo listinou papeže Innocence XII. ve Stříbře založeno Bratrstvo sv. Barbory, které existovalo 78 let, než ukončilo svoji činnost. V roce 2007 členové hornického spolku toto Bratrstvo obnovili, ovšem neoficiálně. Oficiální založení Bratrstva sv. Barbory se váže až k roku 2022, kdy oslavilo 15 let. V únoru 2025 oslavili členové Bratrstva sv. Barbory výročí 330 let od založení v roce 1695. K tomuto výročí, jsme si dali dárek, ve formě zhotovení nového hornického praporu se sv. Barborou. Tento prapor nám vyrobila firma Velebný z Ústí nad Orlicí. Společně s Městem Stříbrem jsme nad Červenou lávkou, směrem k viaduktu vystavěli kapličku „sv. Barbory“.
Bratrstvo sv. Barbory ve Stříbře
