Začátek dobývání olověných rud

Teprve od 9. století se znovu začíná rozmáhat obchod v západní, jižní a střední Evropě. V Itálii bylo obnoveno dolování, které mělo za důsledek rostoucí poptávku mincoven. Rozmáhá se dolování v Tyrolích a Českém lese. Na začátku 12. století byla objevena ložiska stříbra u saského Freibergu. Na začátku 13. století tento proud mocně zasáhl do Českého království a na slovenské Rudohoří. Rudní bohatství zemí Českých, Moravských a Slovenska bylo nevšední a málokterá evropská země se může honosit tak slavnou hornickou minulostí jako naše vlast. Kníže Václav musel kolem roku 929 ročně odvádět poplatek 500 hřiven stříbra, to je asi 120 kg stříbra do říše. Dalším poznatkem může být ražba stříbrných denárů knížetem Boleslavem I. ke konci prvního tisíciletí. Nelze vůbec pochybovat, že stříbro muselo být vydobyto podzemní hornickou prací. Teprve ve třináctém století začíná doba nejskvělejšího rozmachu a slávy, která trvala dvě století, až do husitských válek. Horní právo krále Václava umocňuje tehdejší velikost českého dobývání, protože zemí, kde se vyskytovala ložiska drahých kovů (zlata a stříbra) a zároveň se dobývalo, bylo tehdy opravdu poskrovnu, české království patřilo mezi nejpřednější. V Čechách a na Moravě se vyskytovaly největší ložiska stříbra, kdežto nejvíce zlata do mincoven přicházelo ze Sedmihradska a ze slovenského Rudohoří. Spojení české a uherské koruny, kterém se rýsovalo na sklonku přemyslovské doby, by znamenalo hospodářskou velmoc takové váhy, jakou bylo Španělsko v 16. století po opanování Peru a Mexika. Slavné byly i naše zlaté doly v Jílovém, Novém Kníně, rýžování zlata na Otavě, Blanici, Vltavě a jiných českých zlatonosných řekách.

Když v roce 1158 císař Fridrich dal vévodovi Vladislavovi právo nositi královskou korunu, odůvodnil to nejen věrnými službami českého vévody, nýbrž i tím, že území Čech se vyznačovalo nerostným bohatstvím. Před rokem 1188 jsou doloženy písemně stříbrné doly na řece Mži „argentaria super Misea“, patrně v místech dnešního města Stříbra. Zásoby stříbrné rudy nebyly tak bohaté, aby se zde vyvinulo středisko těžby obdobné Jihlavě anebo Kutné Hoře. Stříbrnou rudu vystřídala ruda olověná. Že Čechové znali, dobývání kovu z rudy napovídá i termín „rudník“ doložený v listinách ze 12. století a počátku 13. století. Nejslavnější doly na zlato v Čechách mají slovanské jméno Jílové. Slovanský kořen má i jméno nejslavnějších moravských dolů a to Jihlava. Při řece Jihlavě byly odkryty bohaté rudné žíly. Napotom se začalo v těchto místech hornictví ve velkých rozměrech provozovati. Krajina se stala úrodnou půdou pro časný vývoj horních obyčejů. Jihlavsko bylo osídleno ještě před příchodem saských horníků při nálezu stříbra v okolí. Dalšími kraji bylo okolí Tábora, okolí Českých Budějovic, Kašperské Hory. Stejně významné je naleziště stříbra na Slovensku (Kremnica a Banská Štiavnica).

V tento moment začal král s prosazováním práva na výtěžek z těžby tj. s uplatňováním horního regálu. Ten spočíval ve výhradním právu krále povolovat otvírání nových dolů, získávat podíl na těžbě (tzv. urburu nebo-li horní desátek).

Stříbrský rudní revír byl od prvopočátku určitě ovlivněn saskými horníky, kteří přišli na pozvání krále Václava. Tito horníci měli zakořeněnou jinou technologii dobývání, do té doby jiné právní předpisy, své názvosloví a jiné všední záležitosti. S radostí si musíme přiznat, že Jihlavské horní právo na počátku 14. století přebírá i saský Freiberg a posléze se dostává i do Francie.

Ve 13. a 14. století je český stát vnitřně upevněn, hospodářsky zesílil a dosáhl největšího rozmachu v celé své historii. Města většinou zakládal král, a proto byla královská. Obyvatelé královských měst vytvářeli novou složku feudální společnosti. Vládnoucí vrstvou ve městech se stal patriciát, nejbohatší měšťané, vesměs pocházející často z řad německých kolonistů. Další městskou vrstvou byli řemeslníci, kteří se sdružovali do tzv. cechů. Za vlády Přemyslovců a Lucembur-ků se staly české země jedním z center evropské kultury. Bylo postaveno mnoho královských a šlechtických hradů a měst v novém gotickém slohu. Došlo rovněž ke změně znaku českého království – dosavadní černá svatováclavská orlice byla nahrazena obrazem dvouocasého lva v červeném poli. V roce 1226 by mohl být jako začátek vnější kolonizace pohraničí (vznik královských měst např. Hradec Králové, Litoměřice, Bruntál, Znojmo). Král Přemysl Otakar I. provedl rovněž mincovní reformu, při které nekvalitní denáry nahradil Brakteáty.

Vláda krále Václava I. (1230 – 1253) byla jedním z vrcholů, kdy český stát byl na výsluní, do Čech proudily davy obchodníků a řemeslníků z celé Evropy. Zahajuje těžba stříbrných rud v Jihlavě. Vláda Přemysla Otakara II. (1253 – 1278) doba železného a zlatého krále. České země se rozrostly až k Jaderskému moři. Vznikl zemský soud, k Čechám je připojeno Chebsko. Bylo založeno dalších 25 královských měst. Václav II. (1283 – 1305)je obnoven pořádek v zemi. Postupně je zdokonalena správa země. Výtěžnost stříbra z Kutné Hory pokrývá 40 % tehdejší evropské produkce. Do královské pokladny plynou ohromné zisky ke zvelebení dvora i země. V roce 1300 provedl reformu mincovní a začal razit groše